Těžko říct, co vlastně posluchači v Čechách chtějí. Jestli vůbec mají nějaký zájem o kvalitní muziku, která opravdu existuje, a ne že ne, a nebo jim je to vlastně jedno. Existují totiž kapely, které o svých kvalitách už nemusejí nikoho přesvědčovat, protože jí jednodušše mají a tady o nich ví pouze pár skalních. Nechci zde ztrácet čas nějakou úvahou o myšlenkách českého "hudebního spotřebitele", spíš je zajímavé, že tu mám před sebou novou desku francouzské kapely Hocus Pocus "16 Pièces", která je tak dobrá, že se mi tomu nechce ani po 154-tém poslechu věřit. Hocus Pocus jsou kapela, která jezdí 20 koncertů měsíčně, ve všech městech kam přijede má narváno a tady jí vlastně nikdo nezná. Škoda. Doufám, že ti z Vás, kteří dokáží číst až do konce, o sehnání "16 Pièces" začnou alespoň přemýšlet.
Jestli se říká, že The Roots jsou nejlepší kapelou, která "hraje hip hop naživo", tak Hocus Pocus jim šlapou minimálně na paty, jestli jim teda už neodřeli lejtka. Nejedná se o čistou kejvací rapovku, jakou nabízí parta s Questlovem v čele, ale hudební nářez od začátku do konce, ve kterém Hocus Pocus mistrně mísí hip hop, funk, jazz, soul a turntablism. Nutno hned na úvod zmínit, že o většinu výsledného materiálu se stará leader kapely 20syl, který má na svědomí jak vokální, tak i instrumentální stránku věci, jelikož s veškerými nápady přichází právě on.
Záměrně zde nebudu řešit lyrickou stránku celého LP. Francouzština je pro mě stejně nepochopitelná jako daňové zákony, takže jí házím s čistým svědomím za hlavu a věnuji si "všemu ostatnímu". "16 Pièces" Vás podmaní svojí pozitivní atmosférou. Jsou desky, s jejichž poslechem od začátku do konce mám problém, ale nové album Hocus Pocus je přesně opačným případem. Od úvodní "Beautiful Loosers", ve které se nemůžu zbavit pocitu, jako bych poslouchal francouzskou verzi Monkey Bussines s Tonyou Graves aka Alice Russel, až po závěrečnou "100 Grammes De Peur", se totiž ponesete ve vyloženě příjemném duchu. Dopuručuji si "16 Pièces" navolit do přehrávače v tramvaji, metru, autobusu či jiného dopravního prostředku a jsem si jistý, že se během několika okamžiků přistihnete, jak i v tom nepochmurnějším počasí zářite úsměvem a máte neutuchající nutkání klepat si nohou o zem a luskat si prsty.
Těžko v téhle hudebně parádní směsi budete hledat slabé místa. Budete si totiž užívat jak pomalejší skladby typu "25/06" stejně jako šlapající "WO:OO" nebo "A Mi Chemin". A kdyby jste třeba pochybovali nad tím, jestli je tohle ještě rap, hostovačky v podobně legendárních jmen jako Akhenaton nebo Oxmo Puccino Vás zase vrátí do reality.
Jestli si chcete zpříjemnit necelou hodinu života, "16 Pièces" je album přímo dělané pro Vás. Hodina báječné muziky přímo od srdce, bez jakýchkoliv kalkulů, bez dochucovadel z prášku, novodobá óda na radost. Wo-ooooo!
Hocus Pocus - 16 Pièces 01. Beautiful Losers feat. Alice Russel 02. 25/06 03. A Mi Chemin feat. Akhenaton & Ben L’Oncle Soul 04. Putain De Mélodie 05. Papa? 06. Pièce N°6 (Dj Atom) 07. Signes Des Temps feat. Mr J. & Stro The 89th Key 08. Equilibre feat. Oxmo Puccino 09. Marc feat. Gwen Delabar 10. Pièce N°10 (Dj Pfel) 11. I Wanna Know feat. Stro The 89th Key 12. WO:OO 13. Portrait 14. Pièce N° 14 (Dj Greem) 15. Le Majeur Qui Me Démange 16. 100 Grammes De Peur
Výborné album. Jiné než ta
předtím, ale tak to má být.
Alice Russell super volba, musím o
ní také něco napsat.
Redakce neodpovídá a nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. Redakce si dále vyhrazuje právo mazat příspěvky a to zejména ty jejichž obsah nebude věcný, k tématu, bude obsahovat vulgární výrazy, poškozující jakýmkoli způsobem redakci, či její členy.
4.5/5
