IAM oslavili 28 let na scéně

Legendární francouzská kapela IAMMarseille dorazila 8. listopadu na úvodní koncert svého turné do Amneville, které se nachází asi 50 km od Lucemburku, kde žije moje sestra, takže nebylo o čem. Navíc se jednalo o speciální tour k dvacetiletému výročí nepřekonatelného alba L’école du micro d’argent, takže do kufru narvat všechny vzpomínky a jelo se.

IAM spolu se Supreme NTM, MC Solaarem a Fonky Family patří k tomu vůbec nejlepšímu, co kdy ve francouzském hip-hopu vzniklo, navíc jsou jako jediní z téhle čtyřky pořád aktivní, tenhle rok vydali kvalitní desku Revolution. Pro mě osobně tohle byla kapela, na které jsem  před dvaceti lety získal svůj vztah k hip-hopu. Samozřejmě jsme tenkrát jeli Public Enemy, NASe, Mobb Deep, Wu-Tang, ale francouzský rap měl trochu jinou náladu, každá ze zmíněných kapel měla svůj osobitý zvuk, zajímavé texty, u IAM okořeněné o samurajskou tématiku, politiku a samozřejmě atmosféru Marseille. IAM jsou pro mě naprostá srdcovka, sleduju je od té doby do teď, stejně jako parádní sólovky členů AkhenatonMeteque et Mat (1995) a Shurik’nOu je Vis (1998). Určitě doporučuji i další alba IAM, stejně tak živáky, tohle je jednoduše jedna z nejdůležitějších hip-hopových kapel.

Koncert se odehrával v hale ve městě Amneville, dlouho dopředu bylo hlášeno vyprodáno, atmosféra byla skvělá, samozřejmě jsme ve Francii, takže jsem nikde neviděl jedinýho opilýho člověka, pivo bylo naprosto příšerné, ale hulilo se úplně všude. Ve 20:45 nastoupily legendy Akhenaton, Shurik’n, Khéops, Imhotep a Kephren. Vše otevíral titulní song z dvacet let staré desky L’ecole du micro d’argent, za rappery šlo po celou dobu promítání připravené ke každému songu, klipy, samurajská tématika, politické věci. Ačkoliv je každému víc nebo míň okolo padesáti let, na výkonu to naprosto nebylo znát, naopak lze vidět obrovské  zkušenosti na pódiu, nasazení, které  po celou dobu koncertu (dvě a čtvrt hodiny!!!) nepolevilo. Když jako druhá pecka vyjela moje srdcová Nés sous la même étoile, došlo mi jak je tahle kapela nadčasová a že když to tam máš, je úplně jedno kolik ti je. Celej sál skákal, rapoval každou sloku, většině lidí bylo třicet a víc, což byla další příjemná věc, tohle bylo publikum, které na nich vyrostlo, možná si stejně jako já přišlo zavzpomínat. Na druhou stranu dali IAM i několik věcí z posledního alba Revolution a  odezva nebyla špatná. Čim jsou alba IAM novější, tím jsou songy pomalejší, větší důraz je na lyrickou složku, ono taky v padesáti asi nebudeš rapovat o tom, jak je super pořád pařit…


Deska L’ecole du micro d’argent se k mému nadšení projela úplně celá, nebyla vynechána jediná pecka, stejně jako zásadní věci ze solových alb Akhenatona a Shurik’n, který když zarapoval další srdcovku Manifeste, nemohl jsem  být spokojenější. Už jsem viděl hodně, ale tihle dva mě na majku rozbourali. Samozřejmě jsem asi nostalgický, ale jsem rád, že jsem je měl možnost  vidět sice 20 let po vydání jejich nejlepší desky, ale pořád v TOP formě. Tohle rozhodně nebyla show starých, vyštěchtaných rapperů, kteří si ještě potřebují vydělat pár euro.

Lidi jeli na všechno, největší úspěch měla samozřejmě roztančená morda Je Danse Le Mia, a když přišla závěrečná devítiminutová striktní rapovka Demain C´est Loin, běžel se rychle nakoupit merchandise, protože takovejhle večer je třeba připomínat si tričkem, deskou, mikinou… Tohle byl RAP v čisté podobě, od chlapů, kteří ho dělají třicet let a na rozdíl od českých „legend“ se ho celý život drží a nemusí na něj plivat. Obrovský zážitek, na závěr snad jenom, že příští rok se vrátí Supreme NTM, no a nezbývá než doufat, že se třeba objeví mladé francouzské kapely, které navážou na odkaz IAM.

In the begining there was darkness, then came light

I grab the mic to dis‘ your ass just for spite

What? You can’t fuck with the flows I bring

Watch the staff I swing

(La Saga)