V dnešním reportu za zátoky se tu pokusím popsat moje dojmy z události jménem Oakland First Fridays. Již před cestou do Cali mě kontaktoval člověk jménem Pat Messy, což je beatmaker a MC z Oaklandu a to skrze článek 3 International Hip-Hop Blogs You Need to Visit od Praverba. A tady nezbývá než povstat, podívat se nahoru a říct R.I.P Praverb. Ano,  v září nečekaně svět opustil tento totální hudební nadšenec, rapper a skvělej hudební blogař.

Každopádně slovo dalo slovo a s Patem jsme se několikrát setkali. A jednou mu takhle říkám, že jsme furt někde po SF, že je čas vyrazit nějaký den do Oaklandu.(logisticky něco jako – jsme furt na Žižkově, pojeďme do Dejvic) Na to on reagoval, že jsem si nemohl vybrat lepší den, jelikož je první pátek v měsíci.

Image and video hosting by TinyPic

A co že to jsou ty Oakland First Fridays? To se prostě vybrané ulice uzavřou a od 17:00 tam probíhá veselice. Všude lidi, umělci, malíři, básníci, prodej lokálních kulinářských výrobků, otevřené obchody, kde hrajou DJs, galerie, kde hrajou DJs, kapely na ulici atd. Prostě takovej pravidelnej městskej festival. Kdo má trochu povědomí  o městech v USA, tak ví, že Oakland se pravidelně umisťuje v první pětce nejnebezpečnějších měst. Byly doby, kdy se tam vražda stala každý druhý den.

A právě Oakland First Fridays je něco jako náznak toho, že už to není takové a že se město snaží s bídnou pověstí něco dělat. Nahrává tomu také situace v San Franciscu, kde během posledních let nastal tak obrovský přísun peněz díky Silicon Valley a firem v této oblasti sídlících (např. Google, Facebook, Apple, Microsoft, Oracle, Sony Playstation, Yahoo atd.), že spousta lidí ze SF se stěhuje do Oaklandu a to hlavně z důvodu levnějších nájmů (pronájem garsonky v SF je 1000 Bucks a to se dá mluvit o štěstí) a tím pádem peníze proudí i do tohoto města.

Jako první štace byla zastávka v rádiu Snap Judgment, kde Pat pracuje. Tohle rádio se zaměřuje čistě na dlouhé rozhovory. Nejedná se ale o garážový projekt, ale je to jak kdyby jste šli do budovy Českého Rozhlasu. Sídlej v Downtownu a když jsme pak na střeše dávali cigárka a kávu, tak jen tak meziřečí říká:“No a tady nahoře v týhle budově bydlí bubeník z Green Day a taky kousek maj svoje Rudy`s Can`t Fail Cafe (bez komentáře).

Pak už se vydáváme na místo určení. Mile mě překvapuje skladba lidí. Staří, mladí, drsně vypadající bubácí, hipstři, páry, obleky, sandále, korále, Afrika, Hyundai, geronti, prostě všechno dohromady. Všude to voní jídlem a odevšud se line hudba. Byl to super pocit jít po ulici a najednou z dálky slyšet melodii “Remind Me” od Patrice Rushen, kterou všichni znáte skrze track Forget Me Nots. Pak zjistíte, že část kapely tu má nedaleko cukrárnu a tak nechybí i prodej a ochutnávka jejich dortů.

Poflakujeme se dál, ale je to celkem tlačenka. Něco jako jít neuváženě na Karlův most. Míjíme i menší parkoviště u benzínky, kde to je samá totálně vypimpená kára a u nich samí, těžkotonážně tvářící se bratranci. Jejich sláva je ale v prdeli jak hyphy a tak jdeme dál. Naše cesta vede do jednoho baru, kde dnes hraje March Stretch z Foreign Legion.

Přicházíme na místo. Dole totálně narváno a jdeme do prvního patra, kde je malej sál s barem na koncerty. Zde již připravený nástroje. Cca v 22:00 začne koncert a to tedy March Stretch s kapelou. Poté se dovídám, že kytarista s basistou mimo jiné přehrávaj samply pro různý lidi alá Nelly atd. Celkově bylo např. fajn vědět, že ten kytarista nebyl věčný povaleč a “umělec” , ale že dělá ve zvukových studiích v Playstation. Aby toho nebylo málo, tak na bicí hraje Dj Toure z Hieroglyphics.  A že kurva hrajou dobře. Hlavní postavou je ale March a tenhle drobeček dává. Obzvlášť ne něm oceňuji to, že to není na sílu. Pozitivní energie z něj přímo srší a domácí to ceněj.

Během koncertu vedle mně postává starší týpek, který je celý v šedivém obleku a moc mi to nedávalo smysl. Ještě větší nesmysl byl, když se na pódiu vylila nějaká voda a tenhle bílej podivín nabíhá s mopem a šůruje první ligu. No a aby toho nebylo málo, tak na konci show tenhle pán nabíhá na pódium a bere mikrofón.

V tom se ale rozezní mě velice známé tóny, které okamžitě spouštějí totální husinu a mě najednou dojde, že tenhle pán je přeci Prozack Turner. A ano, věc která hraje, je Dillou produkovaná skladba “Leisure Rules”.

A pak už se kruh uzavře úplně, jelikož Pat mi říká, že no jasně, tenhle bar Prozack Turner vlastní. Pro kronikáře dodám, že March Stretch hrál v 2009 v Praze s DJ Flip.

Chvilku se po koncertě kecá a je pomalu čas zmizet. Cestou mi Pat ještě nadšeně ukazuje ulice, kde před rokem nebylo skoro nic a teď tam jsou obchody, firmy, restaurace a že to jde pomalu nahoru. A přesně proto je skvělé, že se tyhle pátky v Cokelandu dějí. Totální nadšenost. Totální.

fotky ZDE

čti také:

Report: Stones Throw Pop-Up Shop in Los Angeles, 27.9.2014