Tentokrát mě rozhovor číslo 3 zavedl na jih, přesněji do Brna. Z nádraží mé kroky vedly do prvorepublikové pasáže Alfa, kde na mě čekali dva zamilovaní milovníci hudby. Zrovna probíhaly bleší trhy, takže jsem nejdřív s nimi poseděl v jejich obchodě s hudbou a trochu odlehčil své peněžence. Když trhy skončily, tak jsme se přesunuli do jejich domova a tam mě provedli celým svým sběratelským a profesním životem.

 

Co vás přivedlo k tomuhle nosiči?

Aleš: To už je tak 11 – 12 roků, kdy sestra vyhrála vinyl, ale už si nevzpomenu co to bylo. Neměl jsem gramofon, tak jsem si ho pouštěl u kamarádů a taky si ho nechal přehrát na kazetu. Zalíbilo se mi to a bylo to ještě pořád v době, kdy kamarádi Djové odcházeli od gramofonu a přecházeli na digitální formáty. Je to buď přestávalo bavit, u některých to zase bylo jen z pohodlnosti a mě se to začínalo líbit víc a víc a ani dnes mně nedělá problém se s brašnou vinylů tahat na akci.

Jaroslava: Desky jsem začala kupovat, když jsem začala poslouchat muziku, protože v té době ani jiný formát nebyl. Bylo mi zhruba 11 let.

Pamatujete si na svojí první desku?

A: Tu vyhranou si vážně nevzpomenu, ale vím, že to byla výhra z hudebního pořadu Paskvil. První, kterou jsem si koupil, byla Heaven Or Las Vegas od Cocteau Twins.

J: Na Výletě od Vlasty Redla. Dodnes si myslím, že to je jedna z nejlepších českých desek, která kdy byla vydaná. Přišla jsem k ní na Redlově brněnském koncertě. O prázdninách jsme do Brna jezdili k babičce a náhodou jsme se ocitli na jeho koncertě, který byl i jeho první sólový.

První deska, kterou jste si koupili jako pár?

A: Nevzpomenu si.

J: Já ano. Teda já jsem ji koupila Aleškovi na Vánoce. Bylo to album Ultra od Depeche Mode.

Máte každý vlastní poličku nebo sbíráte společně?

A: Je to smíchané dohromady v jedné knihovně.

Jak by jste sbírku rozdělili, kdyby jste se chtěli rozejít?

J: Každý by si vzal svoje desky.

A: Já myslím, že u některých desek bych přemýšlel komu patří. Jsou tam některé, co jsem koupil já, ale koupil jsem je pro Jarku. Nevěděl bych, ale asi bych bez těch titulů přežil, protože je má radši, než já. Ale my se rozcházet nebudeme, takže dělit se budeme dál jen o jídlo v kuchyni a zubní pastu v koupelně.

J: Nikdy

Zaměřujete se na určitý druh hudby?

A: Ne, sbíráme naši oblíbenou hudbu. Hodně to jsou experimentální věci, styly jako třeba free jazz, avant-garde jazz, noise, techno metal, industrial metal a tak bych mohl ještě pokračovat, oba nás dost berou věci kolem Mike Pattona a já si hodně ujíždím i na jeho kamarádovi, skladateli a saxofonistovi Johnu Zornovi, hlavně na jeho projektu Naked City, jejich vinyl Torture Garden patří k mým nej pokladům v naší sbírce, je to ten nejlepší soundtrack ke konci světa.

Zkuste mi vaši sbírku trochu více popsat.

A: Ta sbírka už není ani tak velká. Nejvíc desek jsme měli asi jen okolo 500 kusů, nyní je to kolem 300. Níž už to nepůjde, teď jsem zas nějaké desky přikoupil. Jinak mimo to, co jsem odpověděl v předešlé otázce, máme rádi i nějaké české folkařiny, většinou ty, na kterých se nějak podílí Redl, já pak rád i cimbálky, klasickou hudbu, devadesátkový hip hop a starý hardcore a punk. No, když se tam podíváš, tak najdeš vedle sebe desky od Vlasty Redla, Ministry, Michaela Jacksona, King Crimson, Mozarta a Cypress Hill, prostě pořádný mišmaš.

J: My můžeme mít dneska skoro cokoliv, co se nám líbí a právě proto to moc nehrotíme. Já jsem si zrovna nedávno pořídila poslední desku od Depeche Mode, z těch, které jsem od nich chtěla mít a nemám teď potřebu, možná kromě nové desky Iggy Popa, si kupovat další věci.

Vzpomenete si na oblíbenou desku toho druhého?

J: Beckovo album Odelay. Nevím proč má Becka tak rád, ale asi to bude tím, že má prostě rád crossover.

A: Jsou to Depeche Mode. Napadá mě třeba album Violator.

Máte oblíbený obal, který vás nejvíc zaujal?

A: Právě to zmíněné Odelay od Becka, kde je takové podivné zvíře, které přeskakuje přes běžeckou překážku. Beck v jednom rozhovoru řekl, že jde o psa, ale nevím nevím, každopádně ten obal vede.

J: Já mám ráda obaly od Yes, protože jsou to takové snové záležitosti. Ale asi nejoblíbenější jsou ty s portrétem Davida Bowieho, například album Aladdin Sane.

Při nakupování preferujete více nákup v obchodě nebo na internetu?

A: Já už se snažím kupovat hlavně z ruky do ruky, protože kupuji staré desky, tak ať si ji můžu pořádně prohlídnout, novou desku si koupím vyjímečně.

J: Já to mám úplně naopak. Kupuji hodně na Discogs. Vyhlídnu si tam pro sebe nějakou desku, co běžně nemůžu sehnat a případně, aby se vyplatilo poštovné, přibalím ještě nějaké špíčky, které půjdou do nabídky eshopu. Takhle se například na shopu objevila deska 23 Skidoo, to potěší…
Není to preference, ale spíše z nouze ctnost.

Jaké je nejzajímavější místo, kde jste nakupovali?

A: Krásný shop byl v londýnské čtvrti Notting Hill, tam se doufám ještě někdy vypravíme.

J: Určitě Londýn, jelikož má obrovské kouzlo a na desky je velice exkluzivní.

A: Jdou tam sehnat styly, které neseženeme v Německu a ani v Holandsku.

Jaký nákup byl prozatím váš nejlepší?

J: Na Discogs jsem si koupila Filth Pig od Ministry, z toho jsem měla a mám velkou radost.

A: Asi největší radost jsem měl, když poprvé na vinylu vyšlo Ill Communication od Beastie Boys a pak ještě Massive Attack – Mezzanine, no a to Odelay od Becka, tam byl vůbec zázrak, že se na mě vůbec dostalo, ten boxík vyšel v nákladu jen 3000 kusů a v pěkném stavu ho dnes pod 300 euro neseženeš.

Kolik jste nejvíc utratili za jeden nákup?

A: 5000,- a to šlo jen o tři desky.

J: Já ani nevím. Určitě to nebylo nic velkého.

Víte, které tři desky jste si koupili naposled?

A: Nedávno jsem si doplnil sbírku o 2 alba od Mobyho a před pár dny jsem si koupil Tin Machine, což je kapela Davida Bowieho z konce osmdesátých let.

J: Naposled to byli oni zmiňovaní Depeche Mode – Playing The Angel, předtím Jan Spálený, ASPM a Aleškovi jsem koupila Bowieho poslední album Blackstar.

Jednorožec – nejvíc nedosažitelná deska.

J: Chtěla bych singl Streets Of Philadelphia od Bruce Springsteena.

A: Určitě Beck – Mellow Gold, to se mi stále nedaří sehnat.

Kdy přišel první nápad založit Black Vinyl Bazar?

J: Když jsme poznali s Alešem. Já jsem zrovna prodala dům na východě a hledala, čím se budu živit. Buď jsem ty peníze mohla utratit, nebo si z nich udělat svoje živobytí. Věděla jsem, že v Čechách je problém sehnat dobré desky, tak mě to napadlo přirozeně. A stalo se.

Co bylo dřív? Eshop nebo kamenný obchod?

J: Eshop byl téměř okamžitě. Když jsem dostala peníze za dům, byl už ve výrobě. Celý jsem ho nechala vytvořit na míru a ze zbytku peněz jsem nakoupila desky k prodeji.

A: Už to budou 3 roky co funguje eshop a 2 roky kamenný obchod.

Co vedlo k založení kamenného obchodu?

A: Po 8 letech jsem přišel o práci, tak jsem váhal co budu dělat. Doma jsme se nechtěli vídat 24 hodin denně, tak jsem se rozhodl, že budu taky prodávat hudbu. Hledal jsem práci v Bontonlandu a Indies, kde mě naštěstí nechtěli, takže to vyústilo v to, že založíme kamennou pobočku Black Vinyl Bazaru a tu si povedu já.

Jste spíše zaměřeni na nové desky nebo na second handové?

J: Je to 98% second hand. Staré desky jsou zvukově, a bohužel i provedením kvalitnější, než ty nové masové výlisky. Ale upřímně je taky třeba říct, že na nových deskách není téměř žádná marže a o ulici dál je má jiný obchod, proto se s jimi nezabýváme vůbec. U nás najdete tak maximálně nějaké distro. Staré desky jsou nostalgické a navíc jich je nepřeberné množství, když teda vynechám 90ky, to už jsme potom naopak u rarit. Hlavně je to starý dobrý analogový záznam.

Jak zásobujete svůj obchod? Nosí vám desky k prodeji zákazníci a nebo je jezdíte někam nakupovat?

A: Dneska nemůžeme spoléhat na výkupy, spíše musíme jezdit za hranice. Z výkupů bychom moc nevyžili, protože lidé většinou nosí stejné desky dokola – Beatles, Bob Dylan, Joan Baez, Deep Purple, vše v licenci Supraphon, atd. Proto jsme rádi, že v zahraničí máme dobrý zdroj a výborné přátele.

Jaký druh hudby se nejvíc prodává? Máte vysledované co zákazníci chtějí?

A: Nejprodávanějším interpretem jsou Pink Floyd, těsně za nimi jsou Depeche Mode a po smrti Bowieho se zákazníci shání hodně i po jeho deskách. Lidi jdou hlavně po rockové klasice. Hodně jsem sázel na jazz, ale ten se bohužel moc neprodává, i když původně byla prodejna nad jazzovým barem.

Zákazníci hledají spíše rarity nebo radši nakupují běžně dostupné desky?

J: Je v tom veliký rozdíl. Na eshopu jdou po raritních deskách a u kamenného je to spíše naopak.

A: Za ty roky publikum začíná být náročnější a jdou více po těch raritních. Samozřejmě, že každý by nejradši koupil raritku za málo peněz, ale to už se dneska těžko shání i v antikvariátech, které si ty ceny začínají pěkně hlídat.

Jakou, podle vás, největší raritu jste prodali?

A: Druhé studiové album Jimiho Hendrixe a byl to první UK press. Sehnal jsem ji v horším stavu a zařadil ji do prodeje za 250Kč, pak jsme ale zjistili, že i v takovém stavu je to poklad a obratem jsme ji na eshopu prodali za 3500Kč.

J: Možná by někdo řekl, že na takovou raritu to bylo ještě pod cenou, ale na české poměry a ten její stav to bylo za cenu přiměřenou. Snažíme se ty částky držet na úrovni Čech, aby to lidem nesebralo celou výplatu.

Dostali se k vám i nějaké jiné vzácné desky?

J: Nejkrásnější desky, co jsme koupili, a ani jsme to nejdřív netušili, byly ze soukromé sbírky Gustava Broma. Takhle jsme získali plno raritních jazzových nahrávek.

A: Byly to vážně pěkné desky, ze začátku jsem je ani nechtěl dávat do prodeje. Našli jsme tam třeba japonský free jazz, kde bylo na jedné vzácné desce i věnování pro Broma. Dokonce tam byla i deska s věnováním od Karla Gotta. Většina se již prodala do zahraničí, v Čechách byly celkem neprodejné, jelikož šlo o vzácné a drahé desky. Ale pár jich ještě na eshopu leží.

Jak jste se dostali ke sbírce Gustava Broma?

A: Jednou do krámu přišel člověk, který se nepředstavil a říkal, že vyklízeli dům po otci. Jen k tomu dodal, že se jedná o soukromou sbírku jeho otce.

J: Pro nás to bylo neskutečné, protože Gustav Brom je obrovským pojmem v české hudbě. Tenhle muzikant byl obrovský vizionář a i to co si koupil sám byly nádherné věci.

Máte nějaký zážitek se zákazníkem, na který nikdy nezapomenete?

A: Vzpomínám si na jeden s naším nejoblíbenějším zákazníkem ze Zlína. Když k nám poprvé vpadl do obchodu v bílé košili s kravatou a začal slovama: „Chci nějaký pořádný bordel!“ Nejdřív jsem si říkal, co to jako má být. Tak jsem se ho optal, co by si přál. Řekl pár kapel, kterými mě naprosto dostal, protože to byl samý industrial metal, noise apod. Později mi i řekl, že má kapelu, která hraje v podobným stylu. Jiný zážitek si vzpomínám byl, když mi do krámu vletěl nějaký magor, přišel ke stolu, zahajloval a odešel.

Proč nakupovat v Black Vinyl Bazar?

A: Snažíme se držet rozumnou cenu, dáváme pozor na kvalitu prodávaných desek. Za celou dobu jsme neměli žádnou vážnou reklamaci.

J: Víme, že když se věci dělají poctivě, tak fungují. Takže je poctivě děláme.

Sbíráš? Sbírám. Sbíráme! na Facebooku