S Magičem a Wavezzem jsem se poznal díky Sbíráš? Sbírám. Sbíráme! – Mixtape. Nedalo mi to a vzápětí jsem je oslovil, jestli by měli zájem poskytnout mi rozhovor. První plán byl, že vyzpovídám každého zvlášť, ale kluci měli přání, abychom udělali společný rozhovor, protože už několik let tvoří Djské duo. Chvíli jsem přemýšlel, jestli někdo dočte tak dlouhý rozhovor až do konce, ale na konci rozhovoru jsem si uvědomil, že by byla škoda je rozdělit. I když oba pochází z Klášterce nad Ohří, tak Magič se odstěhoval do Prahy, takže místo setkání bylo zase ve stověžaté. Jelikož jsme všichni měli sběratelský absťák, tak před rozhovorem jsme prošli pár antikvariátů a obchodů, abychom nutně rozšířili své sbírky. Potom proběhl přesun k Magičovi, kde jsem oba vyzpovídal. V ten den ještě večer hráli v jednom pražským baru a dostal jsem nabídku, abych zůstal a poslechl si je v plném nasazení. Pokud budete blízko místa kde hraje duo Magič a Wavezz, tak je škoda zůstat doma, protože přijdete o výbornou hudební selekci.

 

Jak jste se poznali?

Wavezz: Jestli si dobře vzpomínám, tak je to přibližně 15 let, co se známe. Za tu dobu jsme se stali nejlepšími kámoši. Já jsem začal s DJingem o trochu dřív a Magič se pak přidal. Bude to skoro 10 let, co hrajem spolu.

Magič: Já jsem byl tehdy beatmaker a v době, kdy Wavezz začínal s Djingem, jsem už vinyly taky sbíral, ale čistě na samply. Jako DJ’s jsme se dali dohromady tak, že jsem ho požádal, ať na moje narozky udělá party. Na začátku akce jsem si říkal, že bych si zahrál nějaké desky, co mám na samply, třeba jen tak hodinku. Lidem se to líbilo a mě to nakoplo, že bych mohl začít taky hrát.

W: Od tý doby držíme tenhle koncept a hrajeme spolu jako duo Magič a Wavezz. Vyhovuje nám to v selekci hudby, v obsáhlosti různých žánrů a můžeme se střídat. Tenhle koncept bych už neopouštěl.

Proč jste se rozhodli pro vinylové desky?

M: Vinyl je prostě fetiš. Je to krásný formát se super velkým obalem. Prohlídneš si informace a prohlubuješ si znalosti. Při hraní mám radši real time pocit, než když hraješ z cd nebo konzole.

W: Ja bych si pomohl slovy Kata: „Položit desku, posunout přenosku“. Baví mě ty maličkosti, co k tomu patří. Cd mi nepřijde tak mazlivý jak vinyl. Třeba ta vůně desky, něco jak když si čichneš ke knížce.

Vzpomenete si na první desku, kterou jste si koupili?

W: Zprvu to byl diggin’ na internetu. Než jsem začal sbírat vinyly, tak jsem stahoval hudbu jako šílenec. To byly vždy takový ty hoňky, kdy jsme se předháněli, kdo má kolik giga stažených. Pak jsem to chtěl mít v hmatatelné formě a dostal jsem se k deskám. Nevzpomínám si úplně přesně, ale jedna z prvních byl singl A Tribe Called Quest – Jazz (We’ve Got). Koupil jsem ho od kámoše, který bydlel vedle v baráku a veděl jsem, že zrovna nějaké kousky prodává. Tak jsem za ním skočil a pár desek jsem si od něj vzal.

M: Na úplně první si nepamatuji. Ty jsem kupoval na samply a to byly většinou takový ty z výprodejových beden za 30Kč. To bylo někdy v době střední. První pořádnou jsem tehdy kupoval na Aukru. Byla to deska George Benson – Breezin’.

Jak dlouho sbíráte?

W: Plus, mínus těch 10 let. Nějak od roku 2008.

M: U mě to bude tak 12 let.

Co byl první impuls k založení sbírky?

M: Asi žádný nebyl, spíš se to tak nějak postupně stalo.

W: Dělal jsem si pořád nějaké výběry na cd a chtěl jsem si udělat vždycky výběr těch největších pecek. Ale to mě brzo přestalo bavit. Chtěl jsem od toho něco víc a smíchat ty songy do sebe. Zkoušel jsem to přes různé softwary, ale nebylo to ono. Nejlepší způsob byl koupit si to fyzicky. Nejvíc mě asi nakopl Dj Revolution s albem King Of The Decks, kdy jsem si řekl, že koupím gramce a s tím začala růst i sbírka desek, která se stále rozrůstá.

Sbíráte určitý hudební žánr?

M: Dalo by se říct, že jo, ale hodně, hodně žánrů. Dřív, jak jsem samploval, tak jsem bral úplně všechno. Teď už mám doma hlavně Funk, Soul, Jazz, různé elektronické žánry, Hip Hop, Reggae a Latino. Zbytek leží schovaný na zahradě. V record shopech většinou už i vynechávám fochy s rockem a popem.

W: Dá se říci, že jsem odkojený Hip Hopem z 90’s. Ze začátku jsem bral vše, co jsem znal, takže Hip Hopových lp’s a singlů mám asi nejvíc. Dost lidí si mě tak i zaškatulkovalo. Nicméně postupně jsem začal kupovat také Funk, Soul, protože jsem chtěl original samply. Dost mě v tomhle inspiroval Dj Richard s jeho mixtapem Loopdigga. Hodně se zaměřuji na konkrétní labely a interprety. Jeden čas jsem sbíral například limitované edice 7“, pak jen instrumentální desky z labelu Redefinition Records, kde vydává můj oblíbený producent Damu The Fudgemunk nebo třeba K-Def a Grap Luva. Pak jsem se třeba zaměřil na Breakbeat a koupil jsem snad celou diskografii švýcarského producenta Def Cut, francouzských šílenců Funky Bijou nebo v neposlední řadě sérii Lp’s Breaker Breaks Volume’s z labelu Second To None.

Máte systém, podle kterého si organizujete desky?

M: Podle žánrů a pak abecedně. Jsem v tomhle takový record nerd.

W: Já to mám občas trochu chaotický. Hlavně tím, že když máme nějakou akci, tak to nevracím přesně do fochů. Spíše to mám podle toho jak hraju na akci. Obecně to mám podle žánru, ale ne abecedně. Spíše to řadím podle nálady.

Máte ve sbírce guilty pleasure desky?

M: Mám, ale né že bych si to pravidelně pouštěl. Jsou to 4 desky od Kamelie, kde je super produkce od ORM. Mám s tím bezvadnou historku. Na albu Hana & Dana je na začátku skladby Podzim Začíná taková super disco smyčka, jenže pak začnou zpívat a jde to do háje. Jednou jsem si to pouštěl u rodičů a máma šla zrovna kolem. Zastavila se a zeptala se mě, co to proboha poslouchám, a samozřejmě se mi těžce vysmála. Marně jsem se tu ostudu pak snažil vyžehlit vysvětlením, co je to samplování a že je to kvůli té pasáži na začátku.

W: Mám Felixe Slováčka a upřímně nevím kde se tam vzal a myslím, že ho mám od Magiče.

M: Co? Neházej na mě Slováčka!

Počítali jste si kolik kusů máte ve sbírce?

M: Dřív jsem měl okolo 1000 a teď mám tak kolem 500. Změnilo se to hodně, co jsem se vrátil z Anglie. Hodně mě tam ovlivnil místní b-boy a digger Darrell ze Second To None Crew. Ten mi dal takovou školu, že jsem nechápal. Hodně jsem díky němu změnil přístup a po návratu jsem například postupně prodal skoro všechny reissues. Počet desek ve sbírce šel tím pádem dolů.

W: Přesný číslo nevím, ale odhadem mám i s doublama okolo 400 kusů. Upřednostňuju kvalitu před kvantitou.

Otázka pro Wavezze. Jak ty se stavíš k reissues?

W: Já nejsem takový puritán jak Magič. Jsou rerelease, které si to nezaslouží nebo je to zbytečný a řekneš si jako proč. Pak jsou alba, který by si chtěl mít, snažíš se sehnat dobové vydání, ale nemáš šanci a nebo za to musíš zaplatit velký peníze. Jsou věci, které koupím jako rerelease a nemám s tím problém. Takhle jsem si koupil spoustu funkových desek.

Jakou audio techniku použiváte?

M: Mám 2 Technics 1200, mix Hacler Hac 360, externí zvukovku TC a levnější monitory.

W: Taky mám 2 Technicsy 1200, mix od Rane 57SL, bedny mám takové ty levnější na domácí poslech, ale časem bych chtěl něco lepšího.

Jaké jsou vaše oblíbené desky?

M: Z Anglie jsem si dovezl album Chico Arnez – Chico, která je spíš easy listening, ale je tam jedna skvělá rychlejší věc, trochu breaková, jmenuje se to One Mint Julip. A hrozně mám rád album Paradise For All od Guts. Je to plné suprové produkce. Instra mají skvělé nálady a aranže. Není to takové běžné album.

W: Strašně mě baví Pushin Wood. Jsou to dva beatmakeři. Stylem bych to zařadil asi jako MPC Funk. Momentálně nejsou tolik aktivní, ale to co od nich mám, tak hraju strašně rád. Mimo jiné si ujíždím na Hip Hopu s živýma nástrojema od Sly 5th Ave, El Michels Affair, The Midnight Hour, The PLAYlist pod taktovkou Dj Jezzy Jeffa apod.

Máte oblíbený obal?

M: Zase ten Guts. Veškerý grafiky mu dělá umělec, který si říká Mambo. Díval jsem se na jeho stránky a má i skvělý obrazy.

W: Nejvíc mě baví barevné obaly např. série Breaktionary od Dj Q-Bert.

Při nákupu se zaměřujete na určité druhy obalů?

M: Ani ne. Ale když nakupuji naslepo, tak se mi líbí obaly, kde je nějaká baba a k tomu takový ten 70’s font alá soundtrack k filmu Superfly. Párkrát už se mi to osvědčilo. Obzvlášť, když je tam třeba cover nějaké známé skladby.

W: Obal může být hroznej, ale hudba super a naopak. Vyloženě nějaký zaručný recept na to nemám.

Při nakupování preferujete internet nebo kamenný obchody?

M: Radši mám kamenný, ale nakupuji spíše tak půl na půl. Protože na internetu bývají lepší ceny. Ale zas osobní kontakt s prodavačem, který se vyzná a rád s tebou hodí řeč, internetem nenahradíš. Na takový lidi narazíš třeba ve Phono, Happyfeet nebo v Relish The Sound.

W: Osobně rád chodím do shopů a hrabu se v deskách, ale bez toho internetu to prostě nejde. Protože většinu věcí co chci, tak tady neseženu.

Jaké máte záchytné body, když objevíte neznámou desku?

M: První co mě chytně je grafika a pak je to label, rok vydání nebo nebo nějaké osvědčené jméno v credits.

W: Mám to stejné jak Magič. Většinu desek, hlavně Soul a Funk kupuji z éry 70’s.

Jaký místo pro nákup bylo pro vás nejzajímavější?

W: Pro mě jednoznačně obchody v Americe. Nejvíc jsem tam utratil Turntable Lab. Bylo to jak když pošleš dítě do cukrárny. Bral jsem snad skoro vše, co mi padlo pod ruku.

M: Těch zajímavých shopů je po světě mraky. Mě třeba utkvěl hodně londýnský Music & Video Exchange, tam je super výběr. Obrovský zážitek mám i z Utrechtu, kde je každoročně údajně největší světový veletrh s vinyly. Nebo mě napadá krámek, co měl Joris nahoře v Crossu. Byl to takový malý rasta vinyl obchůdek, Pick-A-Sound Records. Tam to bylo strašně fajn.

Jste ten druh sběratelů co jede na dovolenou a místo památek spíše hledáte místní obchody s hudbou?

W: Samozřejmě, když jsem jel do New Yorku, prostě nebylo, abych nehledal nějaký vinyl shop, který byl zrovna v okolí.

M: Spousta sběratelů hlavně ví, že udržovat vztah k vinylu a k ženě zároveň, je celkem oříšek. Když jsem byl s přítelkyní v Římě, tak jsme se kvůli deskám zhádali jak psi. Protože jsem Terku zavezl do bývalých opuštěných jatek, kde byl vinyl trh, stánky místních minipivovarů atd. – pro mě prostě ráj na zemi. Ale byli jsme tam jenom na víkend, tak jsem si vyslechl, že odpoledne, místo poznávání města, trávíme někde v zapadlé části na okraji Říma.

Jak přítelkyně zvládají vaši sběratelskou vášeň?

M: Moje Terka to chápe a podporuje mě v tom. I když to s tím Římem asi vyznělo špatně.

W: Když jsme spolu začali chodit, tak jsem vyložil karty na stůl a řekl jsem ji, že to bude na furt a bude se to jen zhoršovat. Byla nadšená a občas sama navrhne, kam bychom mohli zajet nakoupit desky.

Kolik desek nakoupíte za jeden měsíc?

W: To je strašně různorodý. Jeden měsíc nakoupím 5 až 10 a další třeba žádnou nebo jednu, Prostě podle peněz.

M: Taky to mám podle peněz. Třeba v Anglii jsem měl ten průměr o dost větší. Teď to bude okolo 3 nebo 5.

Otázka na Magiče. Když jsi se vracel z Anglie, jak jsi ty desky převezl domů?

M: Tenkrát za mnou přijeli rodiče na dovolenou a já jsem je trochu využil. Do zavazadel jsem jim nacpal co se vešlo. Pak do vlastního kufru s osobníma věcma a ten jsem posílal kurýrem. Zbytek jsem vezl ve svém příručním zavazadle při návratu do čech.

Máte nějaký nezapomenutelný zážitek, co se vám stal při nakupování?

W: Mám negativní při nakupování desek přes internet. Objednal jsem si desky z jednoho labelu z Francie. Dlouho nic nepřišlo a zásilka se někde ztratila. Bylo z toho hrozný papírování a řešení, které trvalo tak půl roku, ale desky mi poslali znovu a něco podobného se mi pak stalo i s deskama z Holandska.

M: Když jsem přestěhoval do Anglie, zašel jsem do místního record shopu a poznal jsem tam právě Darrella, který se hodně zajímá o hudbu z východního bloku, a hned při prvním setkání mi řekl: „Man, I need some Rottrova breaks“. To nastartovalo naše pravidelná setkání. On mi občas dal nějaký desky, co měl dvakrát. Já mu za to z čech přivezl právě Marušku, Jazz Q, Václava Týfu a podobně.

Co je zatím váš nejlepší nákup?

W: Pro mě to bylo určitě doplnění sbírky o desky, které jsem tady nesehnal a podařilo se mi je sehnat při dovolené ve státech.

M: Stále zůstáváme v Anglii. Jednou jsem si tam udělal výlet na kole do jednoho poměrně vzdáleného městečka. A v místním obchůdku jsem našel původní africký vydání alba It’s Time For JuJu Music od Admiral Dele Abiodun & His Top Hitters Band v top stavu.

Kolik jste nejvíc utratili za jeden nákup?

W: Já jsem utratil asi 15.000 Kč v Turntable Lab v New Yorku. Koupil jsem asi 3 alba Gang Starr, pak sběratelskou edici Black Moon, box 7“ Afro Sound, Dillu nebo si ještě vzpomínám na Monkey Bars od Sean Price, Parliament, Funky Nassau a spoustu dalších.

M: Já jednoznačně na veletrhu v Utrechtu. Bylo to okolo 300€. Koupil jsem tam třeba album brazilského popového zpěváka Emilio Santiago s vynikající produkcí Lincolna Olivettiho.

Litovali jste někdy, že jste utratili tak velkou částku?

W: Ani ne. Každý má něco a každý má nějaký koníček, který něco stojí. Jsou to jenom prachy a já za ně dostanu kus umění, který mě baví.

M: Občas se mi stane, že si koupím desku a pak si říkám, že jsem si mohl počkat, až jí seženu levněji. Ale spíše platí, co říkal Wavezz.

Jaké 3 desky jste si koupili naposled?

W: Illmatic od Nas se symfonickým orchestrem, který vyšel v rámci Record Store Day, který mimochodem vychází na moje narozky. Další je album The Mix-Up od Beastie Boys a poslední je The New Mastersounds – Renewable Energy. Je to skvělá funková deska s prvky elektroniky, kterou mi Magič vyzvedával ve Phono.

M: První je album Bobby McFerrin, na kterém je jazz-dance pecka Dance With Me. A pak jsem na Discogs objednal singly na 7“ – Keep On Steppin’ a Wicky Ways od Fatback Band.

Jaký je váš jednorožec? Deska kterou hodně chcete a nedaří se vám ji sehnat.

M: Já už tu svoji vytouženou desku mám. Jsou to Capprells – Close Your Eyes. Koupila mi jí Terka k třicetinám. Chtěl bych třeba ještě Dorothy Ashby – Dorothy’s Harp. Je tam cover skladby Canto De Ossanha, který samploval Pete Rock. A rád bych měl i Dennis Coffey – Theme From Black Belt Jones na 7“.

W: Denise Coffey chci taky. Né že by se to nedalo sehnat, ale jednoduchý to asi nebude, ale chtěl bych original The Jimmy Castor Bunch – It’s Just Begun na 7“ nebo The Mexican a The Champ.

Stal se vám s deskama nějaký špatný zážitek?

W: Mimo to s tou poštou, tak mám jeden usměvnej a to když mi byly asi 2 roky, tak ráno rodiče spali a mě údajně nenapadlo nic lepšího, než vytahat všechny tátovy desky z obalů na jednu hromadu a posadit se na ní. Trochu nechápu, že jsem ještě tady. Tímto se tátovi dodatečně omlouvám.

M: Já nemám nic neobvyklého, ale občas se mi stane, co asi každému. Prostě mi přišla nová deska od The Headhunters, jaksi se mi divně zašmodrchala v rukou a spadla mi přímo na kotouč od gramce a přes celou breakovou pasáž God Made Me Funky je rýha.

Co byl ten impuls, že jste se rozhodli hrát spolu?

W: Je to hlavně tím, že jsme dlouholetí kamarádi a hudebně jsme na stejné vlně.

Hrajete jen striktně z vinylu?

W: Občas používáme Serato, ale nějak extra to nevyhledáváme. Já se osobně nejlíp cítím s vinylem.

Na internetu jsem viděl vaše videa s nahranými sety. Plánujete ještě nějaké další?

W: Plánujeme a říkali jsme si, že letos se musíme do toho víc obout. Je to teď jen o čase.

M: Já chci taky pokračovat v sólo mixtapech. Mám poslední 3 nahrané na audio kazetě a mám rozpracované koncepty na několik dalších. Až bude čas, tak se máte na co těšit.

Vrátím se k těm video setům. Proč jste se rozhodli natáčet tyhle videa?

W: Inspiroval nás Freddie Joachim. Už jsme to plánovali delší dobu, ale dostali jsme se k tomu až teď.

Když nahráváte set, tak používáte jen vinyly a nebo používáte i digitál?

M: Jenom vinyl. Vlastně jednou jsem udělal mix, kde jsem použil mp3, ale ty věci jsem měl i na vinylu. Tehdy jsem totiž ještě neměl doma Technics a z mp3 jsem to nahrával jenom proto, že jsem to nahrával u Wavezze a neměl jsem ty desky s sebou.

W: Já má jeden, kde to bylo namíchaný. Některé věci jsem z desek nahrál do počítače a trochu jsem si je poupravil, aby se daly líp smíchat. To bylo jednou, jinak vše nahrávám jenom z vinylu.

Dali by jste nějakou radu lidem, kteří chtějí začít hrát z vinylu?

W: Tohle mám od OJaye: „Kdo chce mít opici, tak musí mít na banány“. Když chceš hrát z vinylů, tak na to musíš mít peníze, bez toho to nejde, jinak nemáš z čeho. Taky je potřeba mít trpělivost, musíš si desky naposlouchat, aby si nějakým způsobem mohl míchat. Srovnaní rychlostí přijde časem, buď ten feelin’ máš nebo nemáš. Je potřeba se tomu věnovat.

M: Nejde to uspěchat. Musíš se to vše poctivě naučit.

Nosíte si do klubu desky o kterých víte, že budou zaručeně fungovat?

W: Tak určitě Intergalactic od Beastie Boys nebo soundtrack Django funguje celkem dobře a vždy nosím Jungle Fire – Tropicoso nebo Kool And The Gang – Wild and Peaceful.

M: U mě se to časem mění, ale u nás v Klášterci si pár lidí oblíbilo třeba Povo De Santo od Cut Chemist nebo pár věcí od Mr. Scruff.

W: Nesmrtelný je samozřejmě Jame Brown i Billie Jean od Michael Jackson.

Kdyby jste si mohli vzít ze sbírky toho druhého jednu desku, tak která by to byla?

W: Určitě bych chtěl Chico Mann – Dilo Como Yo. Já si to stejně jednou koupím, ale Magič mi to zakáže hrát.

M: Já bych si vzal Dj Format – Music For The Mature B-Boy. Já jsem tu koupi promeškal a teď ta cena šla šíleně nahoru.

Wavezzi víš jakou desku má Magič nejradši?

W: Sice bych ho měl znát, ale musím trochu potrápit hlavu. Řekl bych, že to bude Guts.

Stejná otázka pro Magiče. Víš jaká je Wavezzova oblíbená deska?

M: Já bych řekl, že Pushin Wood nebo Damu The Fudgemunk.

Jaké jsou vaše DJské vzory?

M: Za mě určitě J.Rocc, Format nebo Mr. Scruff.

W: Sice to bude trochu klišé, ale zmínil bych Kool Herc a Grandmaster Flash. Z novodobějších určitě Roc Raida, Rob Swift, Vekked, Scratch Bastid, Revolution a další.

Máte přehled, jak je na tom český vinyl DJing?

M: Co bydlím v Praze, tak bych řekl, že těch lidí není málo, hlavně na funkové scéně.

W: Znám dost lidí, co hraje z vinylů a kombinují to i s digitálem. Ale nedokážu říci jestli se to zhoršuje nebo zlepšuje.

Jaké české vinyl DJs by jste doporučili?

M: Snad na někoho nezapomenu, ale určitě si dejte pozor na Mr. Ultrafino, Goldstar nebo Cashmeer.

W: Nesmíme zapomenout na Renka nebo Pufaze. Ty dva strašně cením. Pufaze hlavně za tu práci, co dělá pro českou hudební scénu.

M: Těch lidí je dost, ale nevzpomeneme si úplně na všechny. Sorry jako.

Co od vás můžem očekávat do budoucna?

W + M: Společné hraní, mixy a videa. Určitě sledujte naši facebookovou stránku, kde se dozvíte, kde zrovna hrajem a nebo jestli jsme dali na net nějaký nový set. Stay tuned!

https://www.facebook.com/magicwavezz/

https://www.facebook.com/sbirassbiramsbirame/