Poslední výlet do Prahy byl pro mě velice vydařený. Bylo krásné slunečné počasí, měl jsem čas prohrabat si oblíbený antikvariát, kde jsem například našel první album od Body Count a zbytek dne jsem strávil nahráváním rozhovoru. Další obětí byl Pufaz, který v hudební sféře není žádný nováček. Starší hudební fanoušci si ho můžou pamatovat třeba z kapely Špatnej Wliw. Je to hudební universal man, protože obsáhnout detailně všechny jeho aktivity by vydalo na celý článek, který by měl asi stejnou délku jako tento rozhovor. Ve zkratce je Dj, promotér, hudební vydavatel, sběratel, publicista, dramaturg a hlavně majitel internetového magazínu Cream.cz, díky kterému existuje Sbíráš? Sbírám. Sbíráme! Snad jsem na nic nezapomněl a vy si užijte zatím nejdelší rozhovor, který jsem musel přepsat.

 

Vzpomeneš si na první setkání s vinylem?

My jsme to neměli doma, takže jsem v tom nevyrůstal. Kamarád, se kterým jsem začal hrát někdy v roce 1999, měl doma gramofon, tak jsme blbli u nich doma v obýváku, kde jsme scratchovali Šmouly. Pak jsme sestavili soupravu z gramofonu Lenco, staré Tesly a mixáku od Behringer. Rovnou jsme se vydali do Modrého Sametu a přivezl jsem si první vinyly. Zároveň jsem měl plno známých (Lord Space, Džejár atd.), který hráli taneční muziku, takže první mixy jsem se učil na deskách od lidi jako Laurent Garnier, Daft Punk atd. Já měl doma vždy jen kazety a u vinylu to byla jednoduchá fascinace, že si na hudbu můžeš šáhnout.

Jaké desky jsi si poprvé koupil?

Myslím, že v těch prvních koupených byl Rahzel – All I Know a pak už nevím. To jsem koupil ve zmíněným Modrým Sametu, protože jsem bydlel v Pardubicích a tam v roce 1999 nebyla šance koupit desky, který jsem chtěl.

V té době ještě nefungoval pardubický obchod U Merkura?

Já myslím, že ne a nebo jsem se v té době s klukama neznal. Tam jsem si pak taky kupoval první vinyly, protože jsem hrával na jejich akcích. Měl jsem rád tu vlnu breakových věcí, jako byli třeba London Funk Allstars, Dynamic Syncopation, The Wiseguys

Jak dlouho sbíráš?

U mě to bylo způsobené vývojem technologií. Ze začátku, tedy 1999, to byla potřeba nutnost ty desky vlastnit, protože jsem z nich hrál. Člověk tahal na mejdan 50 až 100 vinylů. Když nastoupila digitální éra, tak jsem skoro přestal vinyly kupovat, protože ty věci, co jsem chtěl na deskách nevycházely a kupoval jsem hodně CD a graboval do kompu. Teď jich mám doma 3 velké krabice a vůbec nevím, co s tím. Ale potom jsem se k vinylu vrátil, protože u mě vznikla touha pronikat do věcí, kdo co samploval. Přes hip hop jsem se dostal k těm starým věcem a je skvělý, že přes to člověk objevil geniální muziku. Už to není o tom, že mám tu desku jen kvůli tomu samplu, ale protože člověk začal sledovat tu kapelu a vše kolem toho. Stal se z toho takový studijní materiál. V nynější době staré a nové desky kupuji půl na půl. Neobjevené staré muziky je stále moc.

Zmínil jsi CD. Stále je kupuješ a nebo jsi zůstal jen u desek?

CD je pro mě absolutně zbytečný formát. Když jsem kupoval auto, tak jsem ani nechtěl rádio s CD přehrávačem, protože jedu v digitální vlně. Auto je pro mě místo, kde hodně poslouchám hudbu a tam si to pustím přes bluetooth.

Zaměřuješ se na určitý druh hudby?

Od klasického rapu jsem hodně přesedlal k instrumentálním záležitostem. Takže 80% desek, které v poslední době kupuji, jsou beatmakeři.

Máš oblíbeného interpreta?

Asi hodně lidí ví, že hodně jedu Jay Deeho. Sbírám všechny věci, které produkoval a na kterých rapoval. Plus sbírám samply, ze kterých ty věci produkoval. Dále jedu hodně The Roots. Těch lidí je hodně. Rád podporuju lidi, který znám osobně a jejichž muzika je skvělá, takže určitě Brenk Sinatra, 14KT, Miles Bonny, Anthony Valadez atd. U toho Jay Deeho je fascinace vlastnit ty věci a mít je, i když to nejsou ty věci, které vychází teď. Myslím ty sbírky beatů, které šumí jak kdybych mlátil klacky v kýblu. Album The Diary jsem si koupil, protože mělo vyjít dávno, ale nevyšlo. Ale ostatní vydané věci nepodporuju.

Jakou máš nejcennější Dillovu desku?

To se vždy mění. Momentálně je to Steve Spacek – Eve (Jay Dee Remix), Crustation – Purple (The Umnah Remix), Slum Village ‎– Fan-tas-tic / I Don’t Know, což je vůbec první ofiko vinyl SV, který ale vyšel jen v Japonsku. Pak určitě Unreleased Volume 1, které vydal Wajeed pod The Bling 47.

Vrátil bych se i k samplům, které Dilla použil. Jaké jsou tvé nejoblíbenější?

Asi You’re Gonna Need Me od Dionne Warwick. Další je Barney Kessel – The Look Of Love. Mám takovou úchylku, že sbírám všechny verze The Look Of Love, který byly nahraný. Takže mám asi 8 verzí. Ono je hrozný u Jay Deeho vybírat samply, protože jeho cit pro vybírání byl skvělej. Když vezmu Get A Hold, který vysamploval pro A Tribe Called Quest, tak to jsou takový ty fragmenty věcí, kde by to člověk v životě nehledal a on tam našel zlato. Takže tam je pro mě těžký vybírat. Ale vím, že když mě přišla Dionne Warwick, tak jsem z toho byl hodně naměkko.

Jak by jsi popsal svoji sbírku?

Protože v tý mí velký Expedit je to jasně rozdělený, tak je to úplně jednoduchý. Jsou to věci, které produkoval nebo tam rapoval Jay Dee. Pak věci, ze kterých samploval. Pak mám hodně instrumentálních producentských věcí, Stones Throw, Detroit, soulful atd. Dále je tam hodně muziky, která byla převážně samplovaná v jiných mých oblíbených záležitostech a díky ní člověk objevil jména jako Willie Hutch atd. 

Máš představu kolik desek máš ve sbírce?

Bude to nějakých 950. Já nepotřebuju 2000 desek, já chci mít jenom to, co vím, že si vytáhnu z police a vždy si to rád pustím. Samozřejmě vím, že hudby je strašně moc a někdy se to k tomu číslu může dostat, ale jsem hodně vybíravej.

Jakou audio sestavu používáš k přehrávání hudby?

V jednom pokoji mám takovou pracovnu, kde je počítač, vedle mám stůl s dvěma Technics 1210 s mixem od Rane a aktivní bedny. Tam vznikají moje podcasty, mixy a je to takové místo, kde si člověk pustí vinyl a nemá z toho takový požitek. Proto jsem se rozhodl, že do obývacího pokoje si pořídím další gramofon, zesilovač a hifi bedny od český firmy Xavian. Tam je to pro mě takový, že si udělám kávu a poslouchám a mám to jakoby místo televize. Ráno si nepustim zprávy, ale nějakou desku. Při vaření si nepustim Prostřeno, ale gramofon atd.

Které desky máš nejoblíbenější?

Těžká otázka. Časem se to mění. Poslední dobou to jsou věci, který si dovážím z Kalifornie. Mám to štěstí, že tam žije kamarád a letos se tam chystám počtvrté. Nejradši mám, když tam můžu jít do těch shopů a tam se hrabat. Potom když najdu věci za 4$, jako je třeba My Old Flame od Billy Paul, tak to na ve mně vždycky zůstane. Nebo třeba první desku od The Roots, protože první deska byla málo kde k sehnání a jsem rád za to, že jsem ji koupil přímo v obchodě. Ještě jsem tam sehnal O.B.E. Vol.1, což je první album od Anderson .Paak, kde si říkal Breezy Lovejoy a vydal to německý label Jakarta. Ne, že bych to nebylo možné u nás, ale v zahraničí si to více užiju.

Máš oblíbený obal?

Taky strašně těžký, protože já si jednou za čas obměňuji front covery v poličce. Spíše je to o mně a o nějakým vztahu k tý desce. Například u vinylu Secondhand Sureshots, kde znám celou tu historii, tak to má třeba pro mě ten význam. Pro mě všechny desky, protože cover má mít určitou stylizaci, jsou zajímavý.

Při nakupování preferuješ víc nákup v obchodech (bazarech) nebo na internetu?

Pro mě je to absolutně největší boj, který svádím. Protože časově jsem celkem vytížený člověk. Hrozně rád bych si udělal čas a vyrazil v sobotu nebo v neděli, proto občas dávám Drážďany. Třeba můj oblíbený pražský krám Phono nemá otevřeno v sobotu a přes týden je to pro mě hrozný peklo. Spálená je pro mě hrabák, kde se dá určitě něco najít, ale už je to pro mě taková rutina. Je to tak, že hodně kupuji přes internet, protože ty nový věci jsou v klidu. Co se týče těch starých věcí, tak si to vždycky nechám na Kalifornii, kde si připlatím za jeden kufr navíc a mám to i s tým zážitkem. Kamkoliv prostě jedu tak mě nezajímá, že tohle je Hollywood, ale jdu do krámu a vozím si ty desky z dovolený. Kamkoliv jedu: Londýn, Barcelona, USA, přivezu si vinyly. Z hodně procent jedu ten net, protože někdy je to v Čechách cenově šílený, ale netvrdím, že je to drahý. Třeba kluci v Garage Store mají i ty věci, které kupuji, ale když to beru z hhv.de a vidím cenu 15€, tak nad tím tolik nepřemýšlím. Pak když to vidím v tom krámu s nálepkou 1000Kč nebo 800Kč, tak mě to odradí. Moje představa je, že bych chtěl víc nakupovat osobně, protože to poznání, odnešení a zážitek, že jsem tam šel aktivně a koupil si to a mám na to vzpomínku, samozřejmě net nepřebije. Protože občas se mi stalo, že některý desky si objednám třeba 2x. Musím to nějak zkombinovat a asi se musím naučit žít s tím, že radši tu desku oželím a koupím si ji, až na ni narazím.

Máš záchytné body, když kupuješ neznámou desku?

Dívám se na roky a na producenty, které za ty roky znám. A já mám takovou úchylku, že se často dívám na videa kde někdo mluví o samplech a já si potom pamatuji ty covery.

Jaké bylo nejzajímavější místo, kde jsi nakupoval hudbu?

To je hrozně těžký, protože každý ten krám, který jsem navštívil, prostě ve mně nějakým způsobem zůstal. Mám hrozně rád jeden shop v San Franciscu, kde týpek má neskutečně moc sedmipalců. Je tam taková ta atmosféra, že jako přijď, tady je 6 gramofonů, sedni si, odlož si, chtěl by si čaj, vodu, buď tu celej den. Pamatuji si, že když jsem tady byl poprvý a na sedmipalci jsem sháněl tu Dionne Warwick, tak on mi říká, že už tady byl Dj Spinna a ostatní Djové a strašně to sháněji. Já jsem mu odpověděl, že je to kvůli tomu, že to měl Wajeed ve svým videu a proto je po tom tak velká sháňka. Pak jsem měl rád drážďanský Popcorn, který se zavřel a v Barceloně jsou super některý shopy.

Kolik desek nakoupíš průměrně za jeden měsíc?

Poslední dobou je to tak 10 kusů.

Máš nějaký zajímavý zážitek, co se ti stal při nakupování?

Asi je to pokaždý, kdy jsem nečekaně narazil na něco, z čeho jsem byl totálně hotovej. Vyberu si desky, jdu si je poslechnout a najednou slyším třeba sample, co použil Madlib atd. Zajímaví to taky bylo jednou v Amoeba v Los Angeles, když zrovna probíhal Record Store Day. Říkal jsem si, kolik asi lidí tam bude čekat a byla tam fronta na 2 hodiny a pouštěli tam po kusech.

Při Record Store Day vychází různé exkluzivní kousky. Podařilo se ti koupit nějaký?

Já myslím, že nakonec jsme to vzdali a šli jsme tam 2. den. Teďka úplně nevím, které jsem si dovezl, ale myslím si, že to bylo album The Dreamer / The Believer od Common. Jinak minulý rok jsem si na drážďanským Record Store Day koupil reedici alba Jurassic 5, které vyšlo v dřevěném boxu a single od Run The Jewels. Samozřejmě tam, kam se RSD dostalo je celkem funny, ale dle mě lepší, než kdyby se nedělo nic. Ono zas tohle šílenství opadne. Je to jen klasickej tah velkým labelů na tom vyrejžovat a třeba tenhle rok vyšlo Aqua – Barbie Girl. A to jako vážně.

Kolik jsi nejvíc utratil za jeden nákup?

Myslím si, že minulý Vánoce v Amoebě a bylo to okolo 400$.

Které 3 desky jsi si koupil naposled?

Je to IAMNOBODI – Dubplates From Jakarta, Slum Village – We Be Dem. Pak je to deska, který si hrozně vážím, BPM instrumentals by Wajeed and The Bling 47 Group. Tu jsem sehnal v pražským Phonu a úplně jsem nechápal, že to tam maj.

Jednorožec – nejvíc nedosažitelná deska.

Dlouho tým grálem byla Dionne Warwick. Jenže já jsem takový magor, protože tohle album jsem si koupil přes Discogs a vím, že až ji jednou objevím v krámu, tak si ji koupím ještě jednou. To se dá říct i o prvních beatech Jay Deeho, které vydal Wajeed. Já mám dvojku, ale vyšla ještě jednička, takovej zelenej vinyl, který jsem si teď objednal z Japonska za strašný peníze, ale ta potřeba to mít je strašně velká. Potom je sranda, když se u mě staví Dj Richard, bavíme se o tom a říká, že tenkrát před 10 rokama to bylo všude k dostání a měli to všichni.

Máš nějaký negativní zážitek s deskama?

Když jsem si své oblíbené vinyly, jednou na nějaký akci venku, zničil vlivem slunce.

Občas hraješ jako Dj, zajímalo by mě, jestli stále používáš desky a nebo už si je necháváš jen na domácí poslech?

Kupuji je na domácí poslech. Já bych mohl sestavit krásný sety, ale přiznám se, že už je mi líto tahat ty desky s sebou. Rád bych si někde zahrál z vinylů, třeba když jsme křtili Petijeeho album v Bratislavě v Nu Spiritu, tak MtotheG tam hrál celý Dillův tribute z vinylů a bylo to skvělý, ale pro klasický hraní ne, mám to rád v polici. Některé mám ještě zabalený ve fólii a nemám v plánu je rozdělat.

Před lety jsi provozoval eshop Kupuj Originál, kde jsi prodával cd a vinyly. Už dlouho jsem o něm neslyšel, co se s ním stalo?

To byla doba, kdy se ten projekt spustil a nějakou dobu to fungovalo. Řekl bych, že my Češi jsme takový “jájínci“, to znamená, že dohodnout se s těma kapelama bylo těžký a z hlediska výhledu prodávat cd s rabatem 20Kč a s tou prací okolo, nedávalo smysl. Já jsem zároveň člověk, který pokud se s nějakým nemusí, tak se nepřetvařuju. Nejsem v tomhle politik a potom vlastně prodávat kapely jenom proto, že z toho mám peníze, ale třeba mě úplně serou, mi nedávalo smysl. Zároveň mě začlo štvát, jak lidi začli psát v diskuzích kupuj originál, kupuj originál, ale viděl jsem, že oni to mají jen v tom, že si koupí jen to jedno cd za rok. To celé okolo jim jaksi unikalo a spíše se ptali na trička Kupuj Originál. Když se na to podívám dneska, tak všechny český kapely mají svůj web, merch a každý si jede svoje a není tu žádná jednotná stránka, kde bych sehnal všechnu muziku a merch. Asi by to šlo, ale já se těm lidem nedivím. Nejlepší je to prodávat na přímo.

Co bylo impulsem založit si svůj eshop?

Já jsem hudbu vždycky vydával a myslím si, že to bylo o tom, že jsem v tom hodně nekompromisní. Neříkám, že musíš a tak, ale spíš mi šlo o tu podstatu, aby lidi pochopili, že podporovat kapely má smysl a mít k tomu vztah. To byl asi ten impuls v tom smyslu nějak to změnit. Když to zaberu jen na Čechy, tak tady v tom byl u nás nějaký vývoj. Pamatuji si dobu, kdy byly trička s nápisem: kopírování rozšiřuje muziku. Bylo to v době kdy cd v Bontonlandu stálo 800Kč a říkalo se, že to těm vydřiduchům nedáme a všichni jsme chodili na Napster a já nevím kam. Pak byla ta doba, kdy jsme sami začali vydávat muziku a člověk chtěl, aby si to lidi kupovali. Nástupem technologií se to úplně zbláznilo a měl jsem touhu udělat něco, aby lidi začali o tom trochu přemýšlet. Myslím si, že je hrozně fajn, když lidi podporují nějakou tvorbu.

Jak velké prodeje byly na Kupuj Originál?

Když jsem to spouštěl, tak zrovna Dj Wich vydával album The Golden Touch a já jsem to prodával. Ajťák, kterej dělal ten web, tak to spustil a druhý den vycházela ta deska a přišlo okolo 150 objednávek. Určitě lidi přes to kupovali. Když to vezmu čistě ekonomicky, tak člověk chtěl s těma kapelama vycházet a nechtěl jim úplně říct, že musím to koupit od tebe za 50Kč a já to prodám za 200Kč. Ten strávenej čas versus to okolo, abych si řekl, že mi to vydělá okolo 3000Kč měsíčně, je prostě v nynější době nesmysl.

Plánuješ do budoucna zkusit rozjet nový eshop?

V tuhle chvíli jedině nějaký Humble Grooves shop na naše releasy. Ale je tady mr. Babiš a jeho EET, takže spíše budem prodávat přes třetí stranu. Protože dělat eshop, kde budu mít svých 5 vinylů, 2 tašky, 1 tričko a do toho dělat tu administrativu okolo, se mi úplně nechce.

Humble Grooves? O co se jedná?

Je to můj label, kde se snažím podporovat český a slovenský beatmakery. Do týdletý doby tam vyšly 2 desky od Renka, mladýho kluka z Chodova, který teď žije v Plzni a zrovna má rozpracovanou další desku, která vyjde tento rok. Potom je tam bratislavský Petijee, který je původem z Prešova. Tomu 7.2. vyšla deska Soul Paper Scissors, ze který mám obrovskou radost, protože je to první deska, která má ohlas i v zahraničí. Vyšel tam i Gypsyfromthefuture, což je bývalý bubeník z Prago Union. Pak vyšel Nineteez, což je kluk z Vimperka / Český Budějovice a tam jsme vydali 3 kazety. Label je zaměřený čistě na instrumentální produkci, protože jak jsem zmínil, že ty věci sám kupuji a dlouho poslouchám, tak asi je to pro mě teď nejvíc, co mám rád. Nebráním se tomu, když to má nějaký zpěvy, ale abych chtěl dělat něco rapovýho se říct nedá. Když to hodně nafouknu, tak pro mě v tomhle jsou čechy malý. Mě prostě zajímá, aby Petijeeho znali třeba v Německu a nebo v Los Angeles. To je cíl toho labelu a vím, že s touhle muzikou se to dá dokázat. A třeba teď mám velkou radost, že Petijeeho zahrali rádia v Los Angeles, New Mexico, Anglie, Austrálie atd, takže první náznaky už tam jsou.

Ty interprety, které vydáváš na Humble Grooves, oslovuješ sám a nebo tě kontaktuji sami?

Nejlepší je, že se všema lidma jsem se seznámil nějak přes muziku, někde jsme se viděli na hraní, slovo dalo slovo, něco mi poslali, nějak to vzniklo. Pak je super, když je to takový kamarádství. Třeba jedu za Renkem do Plzně a s jeho holkou jdeme na kafe. Nechtěl bych, aby to fungovalo na čistě vydavatelský bázi. Víc hlav víc ví a může se to nějak vymýšlet. Jediný, co já bych chtěl, tak aby ty lidi sami dokázali přemýšlet nad tim, co dělaj. Je to sice hrozný, ale i ty lidi se musí sami naučit se prodat. Musíš být aktivní na sociálních sítích a dělat to a to. Samo od sebe to nejde, protože každej den je na internet umístěno tolik dat s hudbou.

Vydáváš ty alba i na fyzických nosičích a nebo se převážně jedná o digitální distribuci?

Všechny alba, který jsem zmiňoval, tak vychází na vinylech. Nineteez vyšel na kazetě, pak i na nějakých dubplatech a samozřejmě vychází i digitálně.

Daří se prodejem pokrýt náklady na vydání desky?

Většinou se zaplatí výroba vinylu a nezaplatí se master a věci okolo. Pro mě je to spíše běh na dlouhou trať. V nynější době je to bláznoství, ale já tohle bláznoství mám rád.

Distribuuješ alba jen v České Republice a na Slovensku nebo se ti daří prosadit i na zahraničním trhu?

Teď s deskou od Petijeeho čekám na odpoveď od jedný distribuce z Ameriky, která je potom schopná to dostat do těch všech velkých distribucí na celým světě. Mají odeslaných 5 vzorků a čekám na odpověď, protože to je taky ten cíl. Přes Bandcamp to lidi objednávaj, už jsem to posílal do Ukrajiny, Lotyšska, Anglie a tak dál. Na tohle Bandcamp funguje skvěle. Samozřejmě bych byl hrozně rád, aby to bylo v těch storech. Taky je to o tom, že já jsem dělal náklad 250 kusů a myslím, že už mám tady posledních 50 kusů, takže nevím jestli na tu distribuci zbudou vinyly. Téhle desce se daří velice dobře. Když třeba zmíním, tak na týhle desce je jedna skladba zpívaná, kde hostuje zpěvák a trumpetista Miles Bonny. Ta věc je druhý týden v hitparádě Radia 1, což je pro mě absolutní úlet. Taková hudba na takovým rádiu a k tomu se jí tam daří. Teď ještě poběží na bratislavským Rádio FM, kde už asi hrají 4 věci z tý desky. Je to úplně skvělý.

Prozradíš co Humble Grooves plánuje do budoucna?

Určite tenhle rok bude deska od Renka, která bude hodně živá. Vlastně on hraje i na bicí v jednom jazz bandu a bude tam trubka s flétnou od Romana Wolfa. Ještě budu furt pracovat s Petijee. To je takový cíl na tenhle rok. Větší záměr tam asi není, protože finančně člověk nemůže být až tak velký blázen. Protože se potom může stát, že když dám výrobu, master, nějaký feat a je to v nákladech třeba okolo 60 tisíc. Je mi 37 a občas si říkám, že radši pojedu na hezkou dovolenou.

https://www.facebook.com/djpufazfanpage

https://www.facebook.com/sbirassbiramsbirame