15.12.2013
Javotti Media,
kweliclub.com

V květnu tohoto roku vyšla Kwelimu pátá řadová deska „Prisoner of Conscious“, která se trochu vymyká v jeho diskografii – spousta hostů, přesah i do jiných žánrů a přijetí kritiky i posluchačů trochu rozpačité. Pak přišel za Talibem zpěvák a producent Ryan Leslie s myšlenkou vytvoření kweliclub.com, kde by rapper mohl svým fans prodávat svoje desky a merchandise přímo, bez velkého labelu a dostat se tak k nim trochu blíž. Kweli byl myšlenkou nadšen a tak začal už v červnu nahrávat nové pecky na album „Gravitas“.

Původně měly být na albu beaty od Q-Tipa, něco spolu dokonce nahráli, ale údajně to ještě nebylo ono. Deska „Gravitas“ tak zůstala produkčně v undergroundové rodině, o beaty se tu postarali Khrysis, Oh No, Lord Quest, 9th Sense a jednou také legendární J Dilla (tuhle věc spolu ale údajně nahráli ještě za Dillovo života, takže se díkybohu nejedná o další zmrtvýchstání). Kweli tentokrát desku udělal podle svých slov pro svoje fanoušky, kteří s ním nejsou dvě alba zpátky, ale následují jeho kariéru už od Blackstar nebo Reflection Eternal.

Na „Prisoner of Conscious“ se Talib více soustředil na hudební stránku – snažil se o následování trendů a trochu upozadil svojí nejsilnější stránku – lyriku. Na „Gravitas“ je to trochu jinak a musim napsat, že je to rozhodně dobře. Kweli vybral citlivé beaty, které se pohybují ve škatulce soulful boombap. Od první pecky „Inner Monologue“, na které v intru mluví anglický scifi spisovatel Neil Gaiman, Kweli dává v obrovské formě, je hladový, protože:

„This about to be the realest shit you ever heard
I lynch rappers, got them hanging on my every word
These bitch rappers be claiming they slinging heavy word
Really snitch rappers, niggas singing like every bird“

Je tu cítit Kweliho rozčarování z toho, co dnešní mladá generace rapperů vydává za rap a je fakt, že když si poslechnu pecku „Violations“, kde Kweli zabíjí na majku spolu s netopýrem Raekwonem, nelze než souhlasit, protože tihle dva mají hlas, který jednoduše Lamar, J. Cole ani zpěváček Drake, nemají. Album „Gravitas“ se hrozně příjemně poslouchá, jedna pecka zapadá do druhé, Talib zabrousí do svých oblíbených témat jako láska, ze které se vyznává v sice krátké, ale o to povedenější pecce „Lover´s Peak“, která je jejím dokonalým manifestem. Podobné téma je i na Dillovo věci „Colours of You“, na které je znát, že už je trochu starší a dokázal bych si ji představit i na první desce Reflection Eternal. Hodně mě baví i pomalejší „What´s Real“ s Kweliho dloudobě oblíbenou zpěvačkou Res. Talib přináší jako vždy i pecky, ve kterých řeší svoje politické názory, zajímavá je především „The Wormhole“, která je o lidech, kteří věří konspiračním teoriím, protože je vždycky jednoduší nechat se unášet pohádkou o tom, jak je svět řízen vším možným, než se snažit něco dělat, studovat, pracovat. Další lyricky zajímavá je i „Art Imitates Life“, kde hostuje i Black Thought a Oh No na produkci přichází se zneklidňujícím instrem.

Pecka „State of Grace“ přináší další zajímavé téma, o kterém nevím, že by kdy kdo vůbec rapoval. Talib řeší příběh ženy, která vyrostla při poslechu hip-hopu, ale potom, co se jí narodila dcera, začala více řešit texty, ve kterých jsou ženy označovány jako bitches nebo hoes, texty, které si dříve zpívala, ale i díky masivnímu nástupu dalších materialistických rapperů se její láska v hip-hop začala měnit v nenávist. Kweli tak reaguje na diskusi,
které se aktivně účastnil při reakci na sexistickou pecku Ricka Rosse „So Sophisticated„.

Otázkou je, do jaké míry se jedná o umělecku svobodu, do jaké o sexismus. V USA se tyto věci poměřují samozřejmě trochu jinak než v liberálnější Evropě, ale to by bylo na delší diskusi. Na desce „Gravitas“ zní Kweli ve skvělé formě, zajímavé hudební podklady, skvělá lyrika, povedené featuringy. Na pecce „Rare Portraits“ je cítit jeho velká lásku k hip-hopu, vzdává hold svým rapovým hrdinům a zároveň je cítit, že je štastný z toho, že byl u toho, když se psaly rapové dějiny. „Gravitas“ je deska pro Kweliho opravdové fanoušky, nic pro gloryhunters.

Remember, whatever discipline you´re in,
whether you´re a musician or a photographer,
a fine artist or a cartoonist, a writer, a dancer, a singer, a designer — whatever you do,
you have one thing that´s unique: You have the ability to make art. Sometimes life is hard.
Things go wrong — in life and in love and in business and in friendship and in health.
And when things get tough, this is what you should do. Make good art.
(„Inner Monologue“ – intro od Neila Gaimana).

1.“Inner Monologue“ (prod. Khrysis)
2.“Demonology“ (prod. Lord Quest, feat. Big K.R.I.T. & Gary Clark Jr.)
3.“State of Grace“ (prod. Lord Quest, feat. Abby Dobson)
4.“Violations“ (prod. Thaddeus Dixon, feat. Raekwon)
5.“Rare Portraits“ (prod. Oh No)
6.“New Leaders“ (prod. Statik Selektah, feat. The Underachievers)
7.“The Wormhole“ (prod. Oh No)
8.“What´s Real“ (prod. Rich Kidd, feat. RES)
9.“Art Imitates Life“ (prod. Oh No, feat. Black Thought, Rah Digga & ALBe. Back)
10.“Lover´s Peak“ (prod. 6th Sense)
11.“Colors of You“ (prod. J Dilla, feat. Mike Posner)

čti také:

Talib Kweli – Prisoner Of Conscious

7 Days Of Funk – 7 Days Of Funk

Black Milk – No Poison No Paradise