Rozhovory jsem už nahrával v bytech, domech, obchodech a teď se konečně dostalo i na zkušebnu. Tam jsem se potkal s mladým nadšencem, který si říká Adjah. Někdo ho může znát jako bubeníka olomoucké reggae kapely HomeBwoyRasta a nebo jako selektora z party Conscious Soldiers. Možná nadšenec je slabé slovo, protože tenhle člověk hudbou žije od rána do večera a přitom to není jeho hlavní způsob obživy.

 

Co tě lákalo na vinylových deskách?

Od malička jsem byl obklopen deskama. Desek jsme v té době měli hrozně moc, i když muzika nebývala tak moc dostupná. Většinou rodiče měli běžné kousky – přes Gotta, Vondráčkovou, až po mluvené slovo. Mě to svým způsobem fascinovalo, ale jako dítě jsem k tomu moc netíhnul. I jako dj jsem začínal hrát přes kontrolery. Jenže u vinylů se mi líbil pocit, že si na muziku můžu šáhnout. Kontroler je pro hraní celkem nuda, tam to na tebe jen bliká a nic víc. Jenže když máš hudbu uloženou ve hmatatelné formě a né jen na počítači, kde se ti to může vymazat, tak je to absolutně o něčem jiném. Jak jsem se dostal k prvním deskám, tak mě to strašně chytlo, protože zjistíš, že svět sběratelů je obrovský. A to i pro lidi, kteří jsou vyhraněni na jeden žánr jako jsem já.

Jakou první desku jsi si koupil?

Bylo to Uprising od Bob Marley. Koupil jsem to ve vinyl shopu, na školním výletě, v Brightonu. Měli tam jeho kompletní diskografii a říkal jsem si proč nezačít Marleyho deskou. Vím, že je to klišé, jenže u reggae je to celkem i tradice. Proto padal volba na Uprising. Pamatuji sí, že mě stála 20 Liber. Bylo zrovna léto, tak jsem ji v autobuse vezl celou dobu na nohou, protože jsem se bál, že by se mi horkem mohla pokroutit.

Byla to i první deska na djing nebo jen na domácí poslech?

Ta byla na domácí poslech. Jak jsem přijel domů, tak v Brně jsem objevil Black Vinyl Bazar, kde jim čirou náhodou zrovna přišla dodávka reggae vinylů po zesnulém německém sběrateli.Objevil jsem tam strašné poklady. Třeba Augustus Pablo nebo Black Uhuru. K tomu byl každý kus za 150 korun. V té době jsem bydlel v Brně na intru a můj jediný příjem bylo týdenní kapesný od rodičů. Vždy jsem z toho něco ušetřil, abych mě každý týden zbyly peníze alespoň na jednu desku.

Já myslel, že si to skoupil celé.

Né a docela mě mrzí, že jsem tam nějaké desky musel nechat. Byly to těžký kompromisy, když máš pár set na jídlo a z toho musíš ušetřit i na desku. Je to dost náročné, když vidíš plný regál desek, který miluješ. Do teď lituji, že některé klenoty jsem tam musel nechat.

Co jsi tam musel nechat?

Nejvíc mě mrzí Black Uhuru – Sinsemilla, protože to za 150 už neseženeš. Teď to většinou bývá od 500 a výš. Pak to bylo spousta vzácnejch živáků od Bob Marley. Bohužel jsem si vybral, co jsem v té době poslouchal. Ale poprvé jsem se v tom bazaru potkal s reggae djem. Byl to Matějka z Pavlač Zewls crew. Když si všiml, že se hrabu v reggae, tak jse se mnou dal do řeči. Říkal jsem, že se snažím sbírat reggae desky a k tomu bubnuji v kapele. Byl ze mě celkem nadšený a řekl, že mi věnuje desky, které už nehraje. Za dva týdny mi donesl 10 desek, čímž mi dal impuls, abych začal hrát jako vinyl dj. Protože se mi sbírka rozrostla na 20 desek a z toho už se dá něco odehrát.

Proč jsi si vybral reggae?

V podstatě je to můj život, ale není to jen reggae, ale celá karibská muzika a kultura. V roce 2011 jsem narazil na písničku Tak Už To Bal od mého nynějšího kamaráda Cocomana aka Adama Lančiho a i když jsem poslouchal rock, tak se mi to zalíbilo. K tomu v českých písničkách znělo hodně odkazů na reggae kulturu, který mi nic neříkaly a tak jsem to začal prozkoumávat více do hloubky. Postupem času jsem se propracoval k zahraničním interpretům a začal jsem hrát na bubny v reggae kapele. Později se ze mě stal i selektor (pozn. reggae dj) a čím dál víc jsem se poznával s českou reggae scénou. Třeba s Adamem chodím na pivo a jsme stále v kontaktu. A to jsem dřív byl rád, že si mě alespoň na Facebooku přidal do přátel. Česká reggae scéna není zas moc velká, ale aspoň jsme jedna velká rodina.

Považuješ se za sběratele nebo desky kupuješ hlavně kvůli djingu?

To je dilema se kterým se pravidelně potýkám. Když jsem si kupoval první desky, tak to hlavně bylo o sbírání. Jenže jak přišlo hraní, tak jsem začal přemýšlet, jestli je to hratelný nebo sbíratelný. Radši utratím peníze za desky o kterých vím, že jsou super na party, ale nemají takovou sběratelskou hodnotu. Potom přijde období, kdy míň hraji a radši kupuji do sbírky. Dost se to ve mně bije, takže to bývá tak půl na půl.

Nosíš na parties všechny desky nebo si některé necháváš doma, aby si je nezičil?

Takových desek mám asi 5. Je to Bunny Wailer – Black Heart Man, která je mojí nejdražší deskou. Pak 7“ s riddimem Real Rock. To mám na first pressu z Jamajky z roku 1974. I když je v nehratelném stavu, tak je pro mě nejoblíbenějším instrumentálkou. Další je Trojan box set. Trojan je vydavatelství ze 70. let, které se hlavně zaměřovalo na skinhead reggae. Mám to od kamaráda, který se zbavoval desek. Dal mi ho za pivo. S tím box setem by to mělo dělat těch 5ks. Ale málem jsem zapomněl na 7“ od Babalet – Zelená. Pamatuji si, že jsem ho našel za 100 korun v jednom brněnským bazaru.

Co převažuje v tvé sbírce? Lp nebo singly?

Zatím je víc Lp. Těch máme 3 bedny a singlů 2. Na kusy je to asi 300 Lp a 200 singlů. Reggae směřuje převážně k singlům. Funguje to tak, že producent vytvoří riddim a několik zpěváku nahraje své písničky do stejného podkladu. K tomu se vydá několik 7“ singlů, které se míchají do sebe. Těhle singlů mám nejvíc, ale radši mám Lp.

Máš systém podle kterého si řadíš desky?

Většinou před akcí se na to podívám, abych věděl kde co mám. Nemám jich tolik a tak je moc dobře znám. Zatím kupuji po kusech a né po stovkách.

Jak dlouho kupuješ desky?

Bude to asi 5 let. Začal jsem sbírat ve druháku na střední. Jako selektor hraji 4 roky.

Cd nesbíráš?

Vůbec a ani k nim nemám žádný vztah. I když se mi doma začínají hromadit. Jak hraji na akcích, tak je dostávám od interpretů a taky mi je dávali, když jsem 3 roky pomáhal pořádat koncerty v Lucerně. Ale před deskama jsem nesbíral žádné hudební nosiče.

Kdyby jsi měl možnost koupit mp3 nebo cd, tak co by jsi si vybral?

Koupil bych mp3. A to z praktického hlediska, protože hraji z vinylů a když hrajem dubplates pro naši crew, tak k tomu používám flashku a noťas. Ani bych neměl na čem cd přehrát.

Zaměřuješ se na určité interprety?

To ani ne, spíše na subžánr. Protože karibská muzika není jenom reggae a dancehall. Je tam dub, early reggae, skinhead reggae a spousta dalších. Moje zaměření je hlavně roots reggae, dub a steppas – to je elektroničtější dub, kde dominuje mohutná basa.

Ani oblíbený label nemáš?

Ze starých určitě Rockers a Studio One. S těma novýma je to těžký. Protože jak začaly v hudebním průmyslu hrát hlavní roli peníze, tak interpreti nahrávají tam kde jim dají nejvíc peněz. Proto je složitější se zaměřovat na určitý label.

Máš guilty pleasure desku?

Mám a je to strašně guilty pleasure. Jedná se o mileniální dancehall s homofobním textem. Je to Sizzla – Nah Apologize. Občas si ji pustím, ale jen doma, na party to netahám. Obecně jsem tajně i sběratel toho staršího homofobního dancehallu.

Jakou audio techniku používáš?

Se soundem používáme Technics 1210 a mix od Allen and Heath. Na digitální hraní mám Macbook a Traktor dvs. Doma mám gramofon Vestax Pdx a malé studio, kde mixuji a masteruji hudbu.

Když máš doma studio, věnuješ se i produkci?

Občas dělám steppas, ale zatím z toho nevylezlo nic kloudnýho. Začal jsem s tím nedávno. Bude to asi 1 rok, co to zkouším.

Zkoušel si samplovat?

Nesampluji. Ale musím se přiznat, že v poslední době jsem začal poslouchat rap, jazz, soul a hrozně mě láká vytáhnout starý desky a samplovat starou českou muziku. Mám pocit, že to moc lidí nedělá a je tam dost věcí, které by se daly použít. Zatím je to jen v teoretické rovině, třeba se k tomu časem dostanu.

Jaký máš oblíbený desky?

Bunny Wailer – Blackheart Man, Augustus Pablo – Original Rockers, Paolo Baldini meets Imperial Sound Army feat. Dan I – We Rasta a asi Radikal Guru – Stay Calm feat. YT (Mungo’s Hi Fi Remix). Tyhle 4 kousky mě napadly jako první.

Jaký je tvůj nejcennější kus?

Určitě ten 7“ s Real Rock riddim. Měl jsem velké štěstí na Discogs. Protože normálně se prodává za 50EUR a borec se asi překlik a prodával ho za 5EUR. Hned jsem ho koupil, protože to je first press z původních jamajských lisoven. Doma jsem si ho vystavil na poličku. Dál mezi cenné kusy řadím desky, které mám podepsané. Například The Same Song od Israel Vibration, kterou mi podepsali na pražském koncertě. Jsou to obrovské legendy a já jsem s nima mohl strávit celý den. Ještě mi podepsali plakát a ten jsem si zarámoval společně s tou deskou. Stejně tak se mi stalo i legendárním zpěvákem Johnny Osbournem a legendárním „riddim duem“ Sly & Robbie. To jsem si taky zarámoval.

S těmi podpisy jsi mi celkem nahrál. Nedávno jsem řešil s kamarádem, že mi přijde divný, když si koupíš desku a pošlou ti ji už podepsanou. Co na to říkáš ty?

Nepřijde mi to tak špatný. Když mi přijde podepsaná, tak budu rád, ale si to neocením tolik, když si to nechám podepsat osobně. Sice to nemá v sobě zážitek, ale pro někoho to může mít hodnotu. Neodsuzuji to.

Při nakupování maš radši internet nebo kamenné obchody?

Radši mám internet. V kamenných obchodech nenajdu moc desek, který bych si chtěl koupit. I když jsem narazil v Black Vinyl Bazaru na dobrou dodávku, tak neznamená, že mi pravidelně obchody mají co nabídnout. Mockrát se mi stane, že vlezu do shopu a tam na mě kouká jen Marley za 800, kterýho na netu seženu za 200. Pokud chci něco starého do sbírky, tak Discogs je jediná jistota.

Když narazíš na neznámou desku, používáš nějaké záchytné body, co by tě mohly upozornit na zajímavé album?

V tom případě ji neberu. Pokud narazím na desku a nemám možnost poslechu, tak ji přejdu. Když k ní nemám vztah, tak sběratelsky pro mě nemá žádnou hodnotu. Bylo by to pro mě jen ztráta peněz. A pokud bych přemýšlel nad tím, vzít ji na party, potřeboval bych ji nejdřív slyšet.

I když kamenné obchody nevyhledáváš, prozradíš mi, v kterým se ti nakupovalo nejlíp?

Asi to bude brněnský Black Vinyl Bazar. Prošel jsem pár obchodů ve Vídni a i v Anglii a vždy bylo těžké najít místo, kde neprodávají jen mainstream desky a jsou vážně bazar. V Miláně jsem narazil jen na jeden obchod s malou poličkou s reggae. K tomu půlka byla jen airport reggae – sluníčko, plážička, pohoda a to vlastně ani není reggae.

Překvapuje mě, že v Anglii si nenašel žádný zajímavý obchod s reggae. Protože zrovna v Anglii má tahle kultura celkem silné zázemí.

Možná jsem v Brightonu blbě hledal. Našel jsem jenom pár obchodů a nebylo to něco extra.

Nezkoušel jsi vyhledávač obchodů – VinylHub?

Použil jsem to jen v Miláně, ale moc mi to nepomohlo. Mám pocit, že už jsou všechny obchody prolezlý. Proto jsem z crate diggin zklamaný dřív než začnu. Vím, že se demotivuji, ale zatím mě nic nepřesvědčilo o opaku.

Má sbírání dopad na tvůj osobní život?

Nepociťuji to. Z finanční stránky si to dokážu rozmyslet a prostor moc neřeším, protože doma mám místa dost. Desky soundu jsou vždy uloženy u toho, kdo je naposled používal. Není to prostě pro mě na takové pozici, abych se kvůli tomu někdy mohl dostat do větších finančních problémů.

Takže asi ani nejsi turista, který první hledá vinyl shopy a pak až památky.

Jsem, ale nejsem extrémně zapálenej, protože desky jsou pro mě při cestování spíše komplikací. Mám rád svů komfort a třeba tahat desku z Itálie bylo pro mě nepříjemné. Byla dost drahá a já jsem letěl s obrovskou krosnou a k tomu jsem měl tašku, kde byla uložena deska. Radši dám přednost pohodlí a doma si v klidu objednám desky přes internet.

Přítelkyně nemá s tvým sbíráním problém?

Taky se občas dívá po deskách. Má ráda hip hop a poslouchá i to co já. Nedávno jsem chystal objednávku a radili jsme se co vybrat. Půlku košíku jsem si vybral já a druhou půlku jsme vybrali společně.

Kolik desek průměrně koupíš za měsíc?

Když přijde pěkná výplata, tak se občas utrhnu. V průměru to bude okolo 5 desek.

Kolik si nejvíc utratil za jeden nákup?

Asi 100 Euro. Bylo tam dost drahých desek. Obyčejně dám okolo 25 Euro. Někdy to udělám stylem, že nakoupím hodně levných 7“ a občas se mezi nimi objeví nějaký poklad. Teď nedávno jsem koupil 60ks sedmiček naslepo a poklad byla každá druhá. To jsem měl štěstí.

Jaký 3 desky jsi si koupil naposled?

Paolo Baldini – We Rasta, pak Radikal Guru – Earthwalker z Moonshine Records. Ještě předtím jsem si koupil okolo 13ks 7“ desek s Real Rock riddim od různých labelů. Chtěl bych udělat tak 2 hodinovej Real Rock riddim set. Teď mám asi hodinu a chvíli to ještě potrvá. Je to taková moje sranda, že chci mít největší sbírku jednoho riddimu v ČR.

Plánuješ, že by si ten set nahrál?

Pár záznamů mám doma. Občas se s naší crew sejdeme na zahradě, postavíme bedny, gramce a celý víkend hrajeme a natáčíme to. Pustíme to ven, až přijde správný čas.

Máš jednorožce?

Chtěl bych první Marleyho demo výlisy, ještě když byl Robert Marley. Třeba takovej původní 7“ s trackem Judge Not nebo původní vydání Simmer Down

A repress by ti nevadil?

Nemám s tím problém a pro party hraní je to výhoda. Když si objednám původní press, za který když nedám půlku výplaty, tak to chrčí a šumí. Takovou deskou si můžu udělat radost jen doma. Kdybych to pustil na akci, kde hrajeme na obrovských bednách, tak bych moc lidí nepotěšil.

Stal se ti s deskami i nějaký negativní zážitek?

Před 2 roky v Příkazích u Olomouce. Pořádali jsme tam reggae festival Reunion a strhla se obrovská průtrž mračen. Začalo nám pršet do gramců a k tomu nám desky spadly do písku. Celý víkend jsme strávili čištěním a pořizováním nových obalů. Ještě teď při hraní narazím na desku, co kvůli téhle nehodě chrčí.

Co tě dostalo k djingu?

Měl jsem potřebu lidem pustit moji oblíbenou hudbu. Řekl jsem si, že je něco naučím a šáhl jsem po kontroleru. Když poprvé vidíš pozitivní reakci na tvůj set, tak je to jak droga. Najednou to není jen o tom hrát co se ti líbí, ale chceš hrát i to co se líbí lidem na parketu. Začal jsem s tím v 16 letech a už mě to 5 let drží.

Vzpomeneš si na první mejdan?

Byly to narozeniny Martina Svobody – zpěváka z HomeBwoyRasta. Proběhlo to jako akce pro pár kámošů v olomouckém Dominu, kde jsem hrál s mým kamarádem Kubou Hlavinkou. Nevím jak se to podařilo, ale dali jsme skvělou selekci a dostali jsme hodně pozitivních reakcí na set. Pak jsme se potkali s Řezňou ze soundu Electroshock a začali jsme společně pořádat akce v tehdejším Hunt klubu. Vzniklo to z pocitu, že v Olomouci dlouho neexistuje souvislej reggae mejdan. Nazvali jsme to Roots, Dub, Reggae a proběhlo to asi 6x.

V reggae se djovi říká selektor a při hrání moc tracky nesmíchává. Proč tahle scéna neinklinuje k míchání jednotlivých skladeb?

Moc lidí ze scény to nedělá. Já to smíchávám a mám to rád, ale zas jak u čeho. Protože u roots reggae to občas znamená disrespekt k interpretům. Jedná se o spirituální muziku se zprávou, kterou chceš lidem předat. Když to smícháš, tak mícháš dohromady různé messages. U riddimů to nevadí, ty jsou na to dělaný. Dub je taky spirituální muzika, která jde smíchat, protože je bez zprávy.

Né každý má povědomí o reggae scéně, pojďme nezasvěceným lidem představit pojem sound systém.

Vznikly v 50. – 60. letech na Jamajce. Nejdřív se hrálo rocksteady a ska, který byli undergroundovou muzikou. Parties se nazývaly dance a místu konaní dancehall, který pak dal i jméno hudebnímu stylu. Crews si postavily repro bedny a hrávaly na vlastních dvorcích. Aby si mohly říkat sound systém, tak základ je mít vlastní bedny a partu lidí. Dnes si spoustu lidí říká sound systém bez toho, aby ty bedny měli. My se tomu názvu snažíme vyvarovat, protože ještě svoje bedny nemáme. Ale pomalu se k tomu schyluje. Máme naceněný plán, ale musíme si ještě počkat, protože se jedná o investici v řádu statisíc korun. K tomu musíš nejlépe najít zvukaře a elektrikáře v jedné osobě, který ti to podle tvých specifických požadavků postaví. Pro reggae jsou důležité silné bassy, na kterých je celý styl postavený.

Mohl bys prosím tě představit tvoji crew – Conscious Soldiers?

Zákládající dvojice jsem byl já a Kuba Hlavinka. Známe se ze stejné vesnice, ale dřív jsem se poznal s jeho bratrem, který mě k reggae dostal. S Kubou jsme se potkali na jedné akci, kde jsme se začali bavit o reggae a zjistili jsme, že se o to oba zajímáme do hloubky. Jaksi netrvalo dlouho a domluvili jsem se, že by jsme spolu zkusili hrát a bavit se tím. Jak jsem říkal dřív, tak jsme začali s kontrolerem a notebookem. Pak nás na Facebooku kontaktoval Honza Řezníček z olomoucké Electroshock crew, kteří hráli techno, tekky a acid. Přidal se k nám, protože měl rád reggae a dub, jenže pro to není v techno sound systému místo. Přitáhl do soundu gramce a my jsme začali přecházet z kontroleru na vinyl. K tomu má obrovskou sbírku desek a začal nás zasvěcovat do sbírání. Jako další se knám přidal zlínský Magadread, kterýho jsem potkal, když jsem studoval v Brně. Díky němu můžeme říct, že náš sound hraje všechno. On má rád digital reggae, já early reggae, ska, Kuba zase roots reggae a Řezňa steppas s dub. Jsme spojení, kde každý má rád něco jiného a přitom jedem tu stejnou věc. Hrajeme pravidelně spolu a necháváme si nahrávat dubplates.

Viděl jsem, že jich máte celkem dost. Jaký je váš nejcennější?

Nejdřív vysvětlím co jsou dubplates. Vznikly na Jamajce zhruba stejně jak sound systémy, protože každý sound měl mezi kámarády i zpěváky. Tak vzniklo, že se začali hecovat kdo nahraje lepšího nebo známějšího zpěváka, případně vtipnější song. Z toho vznikly clashe, kde se soutěžilo o lepší nebo dražší dubplate.V čechách existuje asi 5 soundů, které mají dubplates a ještě nedávno dělali clashe. Jsme dost mladý sound, tak jsme si řekli, že vezmeme hodně peněz, nahrajeme velký dubplates a půjdeme zbořit některý ze starších soundů. Bohužel se nám to nepodařilo, protože nikdo s námi do clashe nešel. Máme nahrané velké hvězdy, třeba Damiana Marleyho.

Jak ste se dostali k Marleymu?

Přes známé. Když jsem v Lucerně pomáhal produkci, tak tam byl Kabaka Pyramid, kterému Damian produkoval desku. Zašel jsem za ním, že bych chtěl dubplate od Damiana. Řekl mi, že se ozve a za měsíc mi dal echo, že Marley jednou za rok dělá dubplate session a ať si to domluvím. Složili jsme se a můžeš to slyšet na každé party, kde hrajem. Když jsme to nechali nahrát, tak jsme ho nepouštěli a začali jsme šířit zvěsti, že ho máme. Na naší scéně není dražší a exluzivnější dublate než ten náš. Do teď nám někteří lidi nevěří, že ho máme. Tento krok jsme udělali, abychom se zviditelnili. Pořád nahráváme dubplates, které nezveřejňujeme a čekáme kdo s náma půjde do clashe.

Je tu ještě nějaký mladší sound?

Je tu pár menších, ale nepouštějí se na scénu s dubplates a clashema. Jedou si spíše svoji lokální scénu bez velkých ambicí. Nechci říci, že je to něco špatného. Hlavní je, že je to baví a to je super. Ale co vím, tak náš sound je nejmladší.

Nezvažovali jste se soundem set, kde budeš doplňovat gramofony bubnama?

Upřímně neuvažovali, ale je to zajímavá myšlenka. Spíše mi to evokuje spojení s drum and bass než s reggae a ani reálně netuším jak to udělat. Zajímavý je, když hraje živá kapela a zvukař to míchá jako dub.

Chystáš si sety?

Někdy si to chystám. Mám pár řetězů, které hraji po sobě, protože mi sedí a jsem na to zvyklej. Hlavně se snažím držet line up mejdanu a sledovat náladu lidí. Nezačnu do nich cpát 140bpm ve 4 odpoledne.

Inspiruješ se i u jiných djs?

Neinspiruji. Nevidím důvod proč. Když si pustím set, tak jen abych si poslechl muziku. Ale neinspiruji se v tom, co bych chtěl hrát.

Dáš mi tip na koho se v čechách zaměřit?

Když se nebudu omezovat stylem, tak určitě Lu2. Má skvělou techniku a cit pro hudbu. Z reggae scény určitě FMP nebo Boldrik.

Chtěl by jsi něco sdělit na konec?

Choďte na mejdany a podporujte muziku.

 

https://www.facebook.com/ConsciousSoldiers

https://www.facebook.com/sbirassbiramsbirame

twitter.com/SbirasS