24.9.203
+FE Music
theforeignexchangemusic.com

Foreign Exchange jsou internetová pohádka, kdy si respektovaný rapper Phonte začal psát s holandským producentem Nicolayem na diskusním fóru okayplayer.com a skončilo to nominací na Grammy, rozpadem Little Brother, vydáním tří povedených řadovek a jednoho LIVE DVD. Projekt Foreign Exchange se stal velmi úspěšným, Nicolayovi a Phontiggovi to dohromady „lepí“, takže tu máme tři roky po vydání poslední desky „Authencity“ čtvrté pokračování téhle „zázračné“ spolupráce aneb jak si evropský producent urval to svoje v obrovské americké konkurenci.

Zatímco první dvě řadové desky se řadí do kategorie klasika, třetí album „Authenticity“ mi už tak povedené nepřišlo a i když na něm bylo hodně zajímavých momentů, přece jenom jsem se nemohl ubránit dojmu, že bylo třeba rychle navázat na úspěch alba „Leave It All Behind“, malinko rozmělnit sound a ono to půjde, no a ono to šlo…

Na albu „Love in Flying Colors“ jako by se Nicolay rozhodl reagovat na současné trendy, pořád je to sice charakteristický Nicolay s jeho klávesami,  ale společenská poptávka volá po „zábavě“, hlavně se pobavit, pohoda, zatancovat a jdeme spokojený domů a máme to natočenýna iPhonu…

Nahrávka rozhodně nezní nijak revolučně, jedná se o zručně namíchaný soul, jazz, RnB, do toho sem tam akustická kytara a taková ta Nicolayova atmosféra, která je jenom jeho, podobně jako je králem na severu Embee. Na rozdíl od ostatních alb a především desky „Leave It All Behind“, která byla těžká a melancholie a smutek se z ní dal ždímat po litrech vody, tady se jedná o mnohem přístupnější sound. Když jsem si pustil album poprvé, 50 minut proběhlo, ucho vcelku potěšilo, ale vlastně jsem si nepamatoval nic – nekomplikovanost a bohužel i taková plochost a vyprázdněnost, kterou bych  od FE nečekal.

Po mnoha dalších posleších jsem si na albu našel oblíbené věci, mezi které určitě patří pecka „Better“, která jede v hip-hopovém rytmu, parádně do ní pěje Shana Tucker a Eric Roberson (určitě kontroluj jeho desku „Mister Nice Guy“), Phonte zpívá pořád lépe a zatímco dřív mi přišel jako zpívající rapper, teď je z něho vynikající zpěvák se zajímavou barvou hlasu, no a když k tomu navíc zarapuje svojí značkovou flow, všechno do sebe zapadá. „Right After Midnight“ je další příjemná věc, jazzy RnB, které parádně šlape a Phonte spolu se Sy Smith vytvářejí naléhavou atmosféru, kterou Nicolay doplňuje povedenou produkcí. Příjemně vystupňová je i „On A Day Like Today“, což je na poslech klasický, značkový FE song. Balada „Listen To The Rain“ překypuje pocity a při poslechu vám doma opravdu skoro začne lejt a nebo se tak nějak zaberete do takové té příjemné deštivé melancholie. Pak se ale začne album trochu lámat, za vyloženeně nepodařenou věc považuji track „The Moment“, který jako by byl napsán, aby bylo taky něco pro taneční parket, vyprázdněná věc,která jde od nikud nikam, a i když Phonteho je radost poslouchat, ten spodek, který jede pod jeho zpěvem, je jednoduše plastická nuda.

Na závěr alba mě ještě baví „Dreams Are Made For Two“, kde si Phonte opět zarapuje, na druhou stranu se pořád nemůžu zbavit dojmu, že tohle album se sice příjemně poslouchá, ale je bez ducha jako žvejkačka, která na začátku dobře chutná, ale pak ztratí chuť a zapomeneš na ní ještě dřív, než ji vyplivneš. Nepochop mě špatně, Phonteho je radost slyšet a produkce od Nicolaye patří mezi moje hodně oblíbené, tentokrát se to ale úplně nepovedlo. Uvidíme co bude příště, jestli ještě nějaké příště bude…

 

1. „If I Knew Then“ (feat. Carmen Rodgers)
2. „Right After Midnight“ (feat. Sy Smith)
3. „Better“ (feat. Shana Tucker & Eric Roberson)
4. „On A Day Like Today“
5. „Listen To The Rain“
6. „Call It Home“
7. „The Moment“
8. „Can’t Turn Around“ (feat. Gwen Bunn)
9. „Dreams Are Made For Two“ (feat. Carlitta Durand)
10. „When I Feel Love“ (feat. Jeanne Jolly)

další recenze:

Ugly Heroes (Apollo Brown, Verbal Kent & Red Pill) – Ugly Heroes

Talib Kweli – Prisoner Of Conscious

Quasimoto – Yessir Whatever

Bilal – A Love Surreal