Několik málo týdnů po Raekwonovi přijel jeden z posledních členů legendárního Wu Tang Clanu, který ještě nevystupoval v České republice – byl jím charismatický Method Man.
K Veletržnímu paláci dorážím krátce po půl 11. Rychlá akreditace i vstup dovnitř a seznámení s prostorem. Vypadá to pěkně. Asi ideální místo na koncert podobného kalibru. Na stage zrovna nastupuje mě neznámá dvojice, která podle všeho reprezentuje výherce soutěže o možnost zahrát si před Method Manem. MC Raego a jeho partner se ukazují v dobrém světle, lidi se baví a rap až na některé texty je na poměrně slušné úrovni. Dávají asi jen tři, čtyři tracky stejně jako ostatní, jelikož každý účinkující má na vystoupení 20 minut. Za gramofony je v tu chvíli a ještě několik dalších DJ Rock Star, který trochu vypadá jako kombinace Radima a DJ A-Traka.
Pak jde Henry D, který je slabý. Víc mluví než rapuje a když už, tak to není zrovna ideální. Asi víc v paměti ale utkví Jay Diesel. Ve stylizaci Chino XL sice při nástupu donutí lidi řvát nadšením, jenže ti záhy obrací a kromě obrovského bučení ukazují Dieselovi i vztyčený prostředníček. Člověk musí být silná osobnost, aby ustál 5000 přihlížejících, kteří vás bez milosti posílají pryč. Diesel má co dělat, aby to jakž takž zvládl, a myslím, že je rád, když jeho čas vyprší. Přiznám se, že u nás jsem někoho vypískat podobným stylem ještě neviděl.
V rychlém sledu nastupují ruští P13, slovenský Zverina a český Marpo, který snad jako jediný nepoužívá obligátní „yeah“ a působí o dost silnějším dojmem než předchozí vystupující. Wich a Nironic hrají pecky z jejich společné desky a až na Nironicova přítele, který by na stagi natož s mikrofonem v ruce neměl co dělat, se setkávají s nadšeným ohlasem. Super Crooo uzavírají seznam předskokanů. Snad rok jsem je neviděl živě, takže jejich změna projevu je pro mě překvapením. Jejich nekonvenční styl má řady příznivců i odpůrců, ale když ke konci zajede Phat naprostým diktátem jednu sloku z Frenvece P.H.A.T. ukazuje, že první pozice zůstává obsazená.
Poté to přichází. Setmí se, pustí se kouř a následuje obrovský řev. Naneštěstí jen člověk s ručníky a vodou. Pak se ale z reproduktorů ozve nezaměnitelný hlas a je jasné, že začátek není daleko. Nenásleduje sice žádný bouřlivý nástup, ale o to se více paří na klasiku M.E.T.H.O.D. Man. Přichází další bomby. Po nich trochu hluché místo s tracky z posledních dvou alb. Ne že by ty desky byly špatný, ale pokud jste členem skupiny, která vydala asi nejlepší rapovou desku, čeká se, že to prostě projedete. Zaznívají C.R.E.A.M. i Wu Tang Clan Ain´t Nuthing Ta F´Wit. V tu chvíli je to s hodnocením koncertu tak napůl. Zaznívají známé hitovky i trochu nudné novinky. Do záře reflektorů se několikrát dostávají i Streetlife a DJ Mathematics, kteří Mathod Mana doprovázejí.
Na ODBho se zapomenout nemohlo a asi ani nesmělo, přesto jeho óda trvá poměrně dlouho. Konec koncertu vymazává pochybnosti. Jestli něco Methodovi nejde upřít, pak charisma. Když říká, že je v Praze dobré publikum, věříte mu to. Několikrát skáče mezi lidi, přičemž jednou saltem. Vidět 36letého chlapa metat kotrmelce jsem v rapu nezažil. Závěr není nijak monstrózní, rozloučí se a jde a nechá omráčené publikum stát s otevřenou pusou. Method Manovo celé vystoupení sice nebylo nijak bombastické, ale pořád solidní nadprůměr.
Celý večer lze hodnotit jako velmi vydařený. Prostor dobrý, zvuk taky, krátké fronty na pití i záchod, rychlá akreditace, pružný vstup dovnitř i ven, to vše je pro pořadatele dobrou vizitkou.
