Náš oblíbenec Elaquent je zpět s dalším albem. Tentokráte to ale nebude čistě instrumentální jízda, ale kompilace, kam si pozval hosty jako Oddisee, Guilty Simpson, Cavalier, Blu a další.

Každej producent chce jednou udělat desku, kam si pozve své oblíbence. Elaquent jim poskytl jeho klasický medový beats, které dokážou zaujmout a vyvolat ve vás nějaký pocit. Je to takovej ten zpomalenej záběr, když řídíte auto a pomalu vyjíždíte z křižovatky, nic vás nedokáže rozhodit a pomalu se blížíte na výjezd z města. Benzíka, kafe, cigáro. Řadíte jedna, pustíte play a necháte se unášet počasím, hudbou a náladou, kdy víte, že ta cesta nemá cíl. Prostě se jen projet. Někde sjet z dálnice a vydat se klidnejma cestama a u toho plně nasávat tuhle novinku. Prvních 8 věcí neskipujete, jelikož požitek maximální.

Pak se ale rychle zatáhne a i album začne lehce haprovat. Otáčíte to a směr domov. Dáváte album ještě jednou. A i když se rozlilo, že bpm stěračů jede slušnou rychtu, tak nálada a dané album vám dodává pocit, že ať se za sklem děje cokoliv, tak dnes máte vyhráno. A dokonce i ten zbytek alba vás najednou baví více. Sice track 12 opět skipnete, ale to je v dnešní době úspěch.

Album Forever Is A Pretty Long Time je dobrá jízda. Každej jsme ale samozřejmě jinej řidič a někdo potřebuje rychtu i při řízení. A to je i ta věčná otázka. Musí mít “hity” jasnou rovnici (jednoduchej refrén, gradace na konci, lehce to kousavý piáno, aby byla emoce, svižnější bpm) nebo se někdo může totálně mrdat na produkci, kterou nám už roky dodává Elaquent?